Ostrava!!! – aneb CzechDanceOpen 2011

Víkend v Ostravě.

Milý deníčku. Včera jsem poprvé……ne, to by Vás asi nebavilo, tak jinak. Po Prague Open čekala Českou republiku letos ještě jedna akce světového formátu – mistrovství světa mládeže v latině a Grand Slam.

Pořadatelství pro tyto dvě vrcholné akce získalo město Ostrava a nutno upřímně přiznat že naprosto zaslouženě. Soutěže zde uskutečněné v minulých letech měly v drtivé většině kladnou odezvu, a to především co se organizační stránky týče. Přidělení dalšího mistrovství Ostravě bylo tedy pouze otázkou času. Dá se bez nadsázky říci, že díky panu Dávidkovi se daří Českou republiku hodně zviditelňovat v tanečním světě a rok od roku k nám jezdí věhlasnější páry, což našinec jistě ocení.

Stejně jako v případě Prague Open, i v Ostravě na Grand slamu jsem měl kdysi příležitost tančit, takže se možná dostanu i k pohledu soutěžícího. Letos jsem tam byl ale jen jako čumil v hledišti, jeden z několika set. Budu tedy hodnotit celý náš trip z pohledu diváka.

Určitě budu mluvit za všechny, kteří nejsou z blízkého okolí Ostravy, že největší švanda na akcích v Ostravě je cesta na ně. Osobně bych do toho nešel autem, přeci jen ty 4 hodiny cesty nejsou nic moc, ale to je o názoru. Nicméně díky panu Jančurovi se nám letos naskytla příležitost v našich končinách nevídaná……jet do Ostravy pod čtyři hodiny vlakem bez asistence českých drah!! Díky bohu za to, cesta byla bez problémů a chvílemi až otravně milá „vlakuška“ nás obskakovala jako kdyby jí to snad i dělalo dobře. A byla pěkná, to bych taky rád zmínil…..

Druhá věc po příjezdu je vždy ubytování. Tady bych udělal menší anketu……přihlaste se tanečníci….kdo z vás alespoň jednou bydlel v době nějaké soutěže v hotelu Areál? Zdá se mi to, nebo se tam pokaždé sjíždí všichni pražáci??? Nikdy jsem v žádném jiném hotelu v Ostravě nebydlel a letošní rok nebyl výjimkou. No nic, to jen tak pro zajímavost. Rozhodně ještě pár detailů o tomhle Ritzu Ostravy řeknu, ale teď už k soutěži.

První den víkendu v Ostravě celý zabralo Mistrovství světa mládeže v latinsko-amerických tancích (dále už jen msmvlat). Za Českou republiku se účastnily 2 páry, které rozhodně nezklamaly, takže bylo i komu fandit. Start soutěže se zpožděním problém nebyl, vzhledem k tomu že to byl jediný program na celý den. Zaujali jsme svá místa za kamerami, dali si sladký popcorn a párek v rohlíku a potom co jsme se oba pozvraceli, začali jsme točit.

Osobně mám mládežnické soutěže v latině moc rád, je obecně známo že tyto páry tančí neuvěřitelně energicky a svižně. Je vždy radost se na to dívat. Bohužel mi ale už dlouho připadá, že jsou tyto akce především u nás dost přehlížené. Msmvlat znamená to nejlepší ze všech mládežníků na světě a fakt že se na něj přijede podívat jen slabých pár stovek lidí (z nichž polovina jsou rodiče) je smutný.

Tancování mě nezklamalo, občas jsem při sledování sestav některých párů zapomínal pohybovat kamerou a točil jsem podlahu….. Soutěž příjemně ubíhala a povinné 20 minutové přestávky mezi každým kolem přišly vhod, ač se to leckomu nelíbilo. To mě přivádí na jednu z důležitých částí tanečních akcí v Ostravě – jídlo.

Stalo se pravidlem, že za prostorem pro rozcvičení párů se nachází malá improvizovaná restaurace, kde se můžete najíst jako člověk u stolu a s příborem. Před několika lety, když jsem do Ostravy zavítal poprvé (tuším, že to bylo Mistrovství republiky družstev), se této části nedalo absolutně nic vytknout. Skvělé jídlo, nízké ceny a normální porcelánové talíře s normálním kovovým příborem. Schválně to srovnejte s tím, kam se pořadatelé za ty cca 4 roky posunuli : Talíře – plastové tácky, příbory – plastové, ceny – skoro dvojnásobné, jídlo – prostě hrůza. A to pozor, letos to bylo jen a pouze pro vyvolené a drzé! Obyčejní návštěvníci museli žrát studené párky! Myslím, že by stálo za to tohle zlepšit. Možná se to někomu bude zdát jako prkotina, ale dokáže to výrazně zpříjemnit celodenní pobyt v hale.

Soutěž nicméně hezky ubíhala a mířila zdárně do finiše. České páry se dostaly slušně daleko, bohužel Michalovi o kousek unikla účast ve finále, i tak ale velká gratulace jemu s Yanou i Pepčovi s Helenkou, tančili parádně a v některých chvílích dostával hlavně Pepa diváky do varu, to nutno podotknout umí velmi dobře. Z toho kluka jednou něco bude, přátelé….

Ve finále se rozhodně bylo na co dívat a prořídlé publikum si to náramně užívalo. Po skončení proběhlo vyhlášení výsledků a při něm asi ta největší ostuda, kterou jsem kdy na českých soutěžích zažil. Pustit špatnou hymnu se holt stát může, ale nemít připravenou či funkční tu správnou, to je jednoduše amatérismus. Pan Zita, ač hrál celý den jako vždy skvěle a potvrdil, že je nejlepší DJ soutěží u nás, provedl nepochopitelný kiks, když ruskému vítězi pustil francouzskou hymnu (historicky vzato Francie s Ruskem měly mezi sebou vždy silné vazby, ale tohle bylo už možná trošku moc). K dovršení celého průseru pak tu správnou ani nepustil. Nevím, co se tam přesně odehrálo, ale z jeho plamenných gest připomínajících postřeleného orla usuzuji, že mu to prostě nefungovalo. Napadlo nás v tu chvíli s Vláďou, který vedle mne právě umíral smíchy, že by se to třeba mohlo řešit puštěním hymny z Youtube, vzhledem k wi-fi připojení v celé hale, ale nerad bych dělal závěry, nikdo z nás nevěděl, jestli vůbec pan Zita takovou možnost měl. Nicméně vítěz se možná ani nezlobil, zatančil vítězný tanec a šel do háje.

To byla taková pěkná tečka za sobotním večerem. Pro nás. Ne tak pro tanečníky. Následovalo totiž něco, co se dá jen těžko popsat slovy, všichni jste to beztak viděli v televizi. Galashow s latinou nezklamala a opět se překonala v buranské estrádnosti ve stylu Einkesselbuntes. Hloupé rádoby vtipy, bizarní kombinace zpěváků, to vše dovršené prvoplánovým a absolutně neoriginálním výběrem písniček. Za jediné štěstí toho večera jsem považoval fakt, že jsem tam nebyl. Co mě ale šokovalo nejvíc, byl fakt, že až po finále Msmvlat se začaly do haly hrnout davy lidí, právě aby shlédli nevkusný cirkus pod taktovkou české televize.

Po očku jsme přenos sledovali na MEGAFULLHD 3D plazmové televizi v hotelu (viz foto) a díky dostatečnému přísunu rumu jsme se královsky bavili absurdnosti celého výjevu. Litovali jsme finálové páry, které, vyčerpané po celém dni musely tančit jako medvědi v cirkuse na hudbu, ve které nebyl slyšet rytmus, takže šli často jak jim to zrovna vyšlo a za to všechno dostali CD s výběrem písní Věry Špinarové a Hany Zagorové. Vzhledem k tomu, že páry byly z Ruska, Ukrajiny, Francie, Itálie apod., muselo je to nepochybně nadchnout….

Krátké intermezzo: Tady bych rád přidal vsuvku o našem hotelu, kde nás neskutečně pobavila cedulka o zavedení instituce „návštěva“, kdy za Vámi na hotel může dorazit host, ovšem za 50 korun a pouze do 18:00. V překladu to prý znamená:  Klidně si sem ty děvky voďte, ale plaťte za to i nám.“

A sláva, přišla neděle. Tancem nabitý den lákal především soutěží Grand Slam Latin. Přes sto párů se skvělým obsazením. 12 nasazených párů jasně ukazovalo, že jsme se měli nač těšit. V tento den už se mi podařilo dostat se k parketu a poklábosit s účastníky, což jsem s dělal s radostí i kvůli tomu, že na tribuně za mnou seděl člověk s hlasem, před kterým by mělo varovat ministerstvo zdravotnictví. Fandit svému potomku tančícímu na parketě je správné, nicméně jednak jsem si několikrát málem cvrnknul do kalhot, jak jsem se lekl a hlavně jsem chvíli na jedno ucho neslyšel. Nic se nemá přehánět.

Nezaznamenal jsem od tanečníků žádné negativní připomínky, všichni byli natěšení a z toho, co si třeba já pamatuji, jediná hlavní nevýhoda z pohledu tanečníka je v Ostravě parket, za kterého jde děsná zima, což dělá problém především partnerkám a já osobně jsem měl vždy pocit, že i kvůli tomu víc klouže. Příjemnou kulisu dělali k mému překvapení cizí výpravy a fanoušci.  Bylo slyšet spíš ruštinu než češtinu. Každopádně stále to nedosahovalo toho, jak by to na takové akci mělo vypadat. Tribuna poloprázdná, v horních částech opět nebyla ani noha. Poměrně velký kontrast s předešlým dnem, kdy na Galashow dorazilo tolik lidí.

Nejzajímavější část večera přišla na konci. Ne proto, že je to finále, to by bylo poměrně klišé, ale z důvodu nového systému hodnocení a vůbec celého systému finálového kola. Žádný tanec se netančil hromadně. Každý pár zatančil svůj tanec sólo a porotci hodnotili jejich výkon v několika kategoriích na stupnici 1 – 10. Známky se pohybovaly v rozmezí 8,3 – 9,7 a žádné překvapení se díky tomuto systému nekonalo, jak mohl leckdo doufat. Tato změna se pravděpodobně odehrála především za účelem dostat společenský tanec na olympiádu, což potvrdila i účast člena olympijského výboru. Určitě je to krok dopředu, alespoň vidíme, že se něco děje a že šance dostat tento sport mezi olympijské, stále žije.

I přesto jsem z toho měl trošku rozporuplné pocity, vzhledem k tomu že se na obrazovce ukazovaly průběžné výsledky, které si páry samozřejmě prohlíželi. Je to na jednu stranu v tomto systému hodnocení normální a běžně používané, ale mě jednoduše chybělo to napětí a nejistota – kdo nakonec na kterém místě skončí. I v tom je krása sportu. Pokud na to máte vlastní názor, napište ho do komentářů, moc by mě zajímalo, co si o tom kdo myslí, mě to totiž moc nepřesvědčilo…

Na závěr drobný epilog: Když se zamyslím nad tím, co se ještě za ten den stalo, nemůžu nezmínit jednu z dalších absurdit letošní Ostravy. Prodej pití bez víčka. Kdo neví, o čem mluvím, když jste si chtěli koupit pití v lahvi, obsluha odšroubovala víčko s tím, že dle nařízení organizátora to musí udělat vždy. Na otázku: „do prdele a proč??“ vám v obličeji přistála originální odpověď: „Nařízení organizátora“. Není náhodou vyhlášena nějaká soutěž typu (cenu hledej pod víčkem!)?

Takže abych to ještě celé shrnul:

„Ať žije Ostrava, hlavní město tance v České republice, České Dráhy se můžou jít bodnout, Vždy mějte 50 kč u sebe kdyby vám měla dorazit „návštěva“, na příští mezinárodní akci každý povinně mp3 s hymnami významných států, kdyby pan Zita potřeboval pomoct a vlastní talíř s příborem, abyste mohli jíst jako lidé, všichni si navíc připravte lahev rumu na příští díl Galashow s latinou, jelikož jen tak se to dá přežít a hlavně………hlavně si s sebou šici vemte VÍČKO.

Mahalo

Oddie