pro trenéry, porotce, studenty trenérské školy FTVS i všechny aktivní tanečníky

sobota  7. ledna 2012 od 10:30 od

Velký sál Radiopaláce, Praha 2, Vinohradská 40

• DUŠE A TĚLO TANEČNÍKA
• STARTOVACÍ ETAPA SPORTOVNÍHO CENTRA MLÁDEŽE ČSTS
• PREZENTACE A HODNOCENÍ NOVÝCH DISCIPLÍN WDSF (free style, show dance a TS/ teacher-student/učitel-student)

• SLAVNOSTNÍ ČÁST (od 17:00 hod)

vyhlášení Taneční ligy 2011

vyhlášení vycházejících hvězd, hvězd roku

síň slávy ČSTS

Vyhlašování nejúspěšnějších tanečníků a osobností tanečního sportu za rok 2011 (jedná se o veřejnou část v rámci Kongresu ČSTS – od 17:00 hod)

ČSTS pro vás připravil mimořádnou novoroční akci. Pokud si pospíšíte, můžete se v sobotu 7.1.2012 od 17:00 – 19:00 zcela zdarma zúčastnit slavnostního předávání ocenění za Taneční ligu 2011, výročních cen Vycházející hvězdy, Hvězdy roku a Siň slávy s ukázkami nejúspěšnějších tanečních párů v krásném prostředí Radiopaláce Praha 2, Vinohradská 40. Vystoupí mistři Evropy v show dance Radim Přádka a Kateřina Kolmanová, finalisté MS ve free style Martin Dvořák a Zuzana Šilhánová a naši další nejúspěšnější reprezentanti. Počet míst je regulovaný, místo k sezení není garantováno.  Slavnostní nebo formální oblečení je podmínkou. Prosíme zájemce o vstup na slavnostní část, aby předem nahlásili své jméno a klubovou příslušnost na e-mail langmaier.jaroslav@csts.cz.  Při vstupu bude připravený seznam potvrzených hostí.

Pro zájemce večer navazuje Ples tanečníků, který pořádají taneční klub KST Silueta Praha a Taneční škola AD Praha. Vstupenky se slevou pro členy ČSTS je možno rezervovat na info@tsadpraha.cz, pro účastníky Kongresu ČSTS je možno zakoupit přímo na Kongresu (běžná cena 400 Kč včetně bufetu, pro členy ČSTS 300 Kč).

[View with PicLens]

UKAŽ SE – EXPRESS YOURSELF!

Aquila Wellness Team vyhlásil konkurz na nové členy teamu.

Jsi pohybově nadaný (á), miluješ hudbu a pohyb chceš dokázat sobě i ostatním, že na to máš?

PŘIDEJ SE K NÁM!

Přijď 30. 10. 2011 v 19:00h do World Class, Václavské nám. 22, Praha 1.

Předveď nám vlastní prezentaci – max. 2 min. a DEJ DO TOHO VŠECHNO!

Přihlášky zasílejte na: ladislav@ceskosehybe.cz

Milý deníčku. Včera jsem poprvé……ne, to by Vás asi nebavilo, tak jinak. Po Prague Open čekala Českou republiku letos ještě jedna akce světového formátu – mistrovství světa mládeže v latině a Grand Slam.

Pořadatelství pro tyto dvě vrcholné akce získalo město Ostrava a nutno upřímně přiznat že naprosto zaslouženě. Soutěže zde uskutečněné v minulých letech měly v drtivé většině kladnou odezvu, a to především co se organizační stránky týče. Přidělení dalšího mistrovství Ostravě bylo tedy pouze otázkou času. Dá se bez nadsázky říci, že díky panu Dávidkovi se daří Českou republiku hodně zviditelňovat v tanečním světě a rok od roku k nám jezdí věhlasnější páry, což našinec jistě ocení.

Stejně jako v případě Prague Open, i v Ostravě na Grand slamu jsem měl kdysi příležitost tančit, takže se možná dostanu i k pohledu soutěžícího. Letos jsem tam byl ale jen jako čumil v hledišti, jeden z několika set. Budu tedy hodnotit celý náš trip z pohledu diváka.

Určitě budu mluvit za všechny, kteří nejsou z blízkého okolí Ostravy, že největší švanda na akcích v Ostravě je cesta na ně. Osobně bych do toho nešel autem, přeci jen ty 4 hodiny cesty nejsou nic moc, ale to je o názoru. Nicméně díky panu Jančurovi se nám letos naskytla příležitost v našich končinách nevídaná……jet do Ostravy pod čtyři hodiny vlakem bez asistence českých drah!! Díky bohu za to, cesta byla bez problémů a chvílemi až otravně milá „vlakuška“ nás obskakovala jako kdyby jí to snad i dělalo dobře. A byla pěkná, to bych taky rád zmínil…..

Druhá věc po příjezdu je vždy ubytování. Tady bych udělal menší anketu……přihlaste se tanečníci….kdo z vás alespoň jednou bydlel v době nějaké soutěže v hotelu Areál? Zdá se mi to, nebo se tam pokaždé sjíždí všichni pražáci??? Nikdy jsem v žádném jiném hotelu v Ostravě nebydlel a letošní rok nebyl výjimkou. No nic, to jen tak pro zajímavost. Rozhodně ještě pár detailů o tomhle Ritzu Ostravy řeknu, ale teď už k soutěži.

První den víkendu v Ostravě celý zabralo Mistrovství světa mládeže v latinsko-amerických tancích (dále už jen msmvlat). Za Českou republiku se účastnily 2 páry, které rozhodně nezklamaly, takže bylo i komu fandit. Start soutěže se zpožděním problém nebyl, vzhledem k tomu že to byl jediný program na celý den. Zaujali jsme svá místa za kamerami, dali si sladký popcorn a párek v rohlíku a potom co jsme se oba pozvraceli, začali jsme točit.

Osobně mám mládežnické soutěže v latině moc rád, je obecně známo že tyto páry tančí neuvěřitelně energicky a svižně. Je vždy radost se na to dívat. Bohužel mi ale už dlouho připadá, že jsou tyto akce především u nás dost přehlížené. Msmvlat znamená to nejlepší ze všech mládežníků na světě a fakt že se na něj přijede podívat jen slabých pár stovek lidí (z nichž polovina jsou rodiče) je smutný.

Tancování mě nezklamalo, občas jsem při sledování sestav některých párů zapomínal pohybovat kamerou a točil jsem podlahu….. Soutěž příjemně ubíhala a povinné 20 minutové přestávky mezi každým kolem přišly vhod, ač se to leckomu nelíbilo. To mě přivádí na jednu z důležitých částí tanečních akcí v Ostravě – jídlo.

Stalo se pravidlem, že za prostorem pro rozcvičení párů se nachází malá improvizovaná restaurace, kde se můžete najíst jako člověk u stolu a s příborem. Před několika lety, když jsem do Ostravy zavítal poprvé (tuším, že to bylo Mistrovství republiky družstev), se této části nedalo absolutně nic vytknout. Skvělé jídlo, nízké ceny a normální porcelánové talíře s normálním kovovým příborem. Schválně to srovnejte s tím, kam se pořadatelé za ty cca 4 roky posunuli : Talíře – plastové tácky, příbory – plastové, ceny – skoro dvojnásobné, jídlo – prostě hrůza. A to pozor, letos to bylo jen a pouze pro vyvolené a drzé! Obyčejní návštěvníci museli žrát studené párky! Myslím, že by stálo za to tohle zlepšit. Možná se to někomu bude zdát jako prkotina, ale dokáže to výrazně zpříjemnit celodenní pobyt v hale.

Soutěž nicméně hezky ubíhala a mířila zdárně do finiše. České páry se dostaly slušně daleko, bohužel Michalovi o kousek unikla účast ve finále, i tak ale velká gratulace jemu s Yanou i Pepčovi s Helenkou, tančili parádně a v některých chvílích dostával hlavně Pepa diváky do varu, to nutno podotknout umí velmi dobře. Z toho kluka jednou něco bude, přátelé….

Ve finále se rozhodně bylo na co dívat a prořídlé publikum si to náramně užívalo. Po skončení proběhlo vyhlášení výsledků a při něm asi ta největší ostuda, kterou jsem kdy na českých soutěžích zažil. Pustit špatnou hymnu se holt stát může, ale nemít připravenou či funkční tu správnou, to je jednoduše amatérismus. Pan Zita, ač hrál celý den jako vždy skvěle a potvrdil, že je nejlepší DJ soutěží u nás, provedl nepochopitelný kiks, když ruskému vítězi pustil francouzskou hymnu (historicky vzato Francie s Ruskem měly mezi sebou vždy silné vazby, ale tohle bylo už možná trošku moc). K dovršení celého průseru pak tu správnou ani nepustil. Nevím, co se tam přesně odehrálo, ale z jeho plamenných gest připomínajících postřeleného orla usuzuji, že mu to prostě nefungovalo. Napadlo nás v tu chvíli s Vláďou, který vedle mne právě umíral smíchy, že by se to třeba mohlo řešit puštěním hymny z Youtube, vzhledem k wi-fi připojení v celé hale, ale nerad bych dělal závěry, nikdo z nás nevěděl, jestli vůbec pan Zita takovou možnost měl. Nicméně vítěz se možná ani nezlobil, zatančil vítězný tanec a šel do háje.

To byla taková pěkná tečka za sobotním večerem. Pro nás. Ne tak pro tanečníky. Následovalo totiž něco, co se dá jen těžko popsat slovy, všichni jste to beztak viděli v televizi. Galashow s latinou nezklamala a opět se překonala v buranské estrádnosti ve stylu Einkesselbuntes. Hloupé rádoby vtipy, bizarní kombinace zpěváků, to vše dovršené prvoplánovým a absolutně neoriginálním výběrem písniček. Za jediné štěstí toho večera jsem považoval fakt, že jsem tam nebyl. Co mě ale šokovalo nejvíc, byl fakt, že až po finále Msmvlat se začaly do haly hrnout davy lidí, právě aby shlédli nevkusný cirkus pod taktovkou české televize.

Po očku jsme přenos sledovali na MEGAFULLHD 3D plazmové televizi v hotelu (viz foto) a díky dostatečnému přísunu rumu jsme se královsky bavili absurdnosti celého výjevu. Litovali jsme finálové páry, které, vyčerpané po celém dni musely tančit jako medvědi v cirkuse na hudbu, ve které nebyl slyšet rytmus, takže šli často jak jim to zrovna vyšlo a za to všechno dostali CD s výběrem písní Věry Špinarové a Hany Zagorové. Vzhledem k tomu, že páry byly z Ruska, Ukrajiny, Francie, Itálie apod., muselo je to nepochybně nadchnout….

Krátké intermezzo: Tady bych rád přidal vsuvku o našem hotelu, kde nás neskutečně pobavila cedulka o zavedení instituce „návštěva“, kdy za Vámi na hotel může dorazit host, ovšem za 50 korun a pouze do 18:00. V překladu to prý znamená:  Klidně si sem ty děvky voďte, ale plaťte za to i nám.“

A sláva, přišla neděle. Tancem nabitý den lákal především soutěží Grand Slam Latin. Přes sto párů se skvělým obsazením. 12 nasazených párů jasně ukazovalo, že jsme se měli nač těšit. V tento den už se mi podařilo dostat se k parketu a poklábosit s účastníky, což jsem s dělal s radostí i kvůli tomu, že na tribuně za mnou seděl člověk s hlasem, před kterým by mělo varovat ministerstvo zdravotnictví. Fandit svému potomku tančícímu na parketě je správné, nicméně jednak jsem si několikrát málem cvrnknul do kalhot, jak jsem se lekl a hlavně jsem chvíli na jedno ucho neslyšel. Nic se nemá přehánět.

Nezaznamenal jsem od tanečníků žádné negativní připomínky, všichni byli natěšení a z toho, co si třeba já pamatuji, jediná hlavní nevýhoda z pohledu tanečníka je v Ostravě parket, za kterého jde děsná zima, což dělá problém především partnerkám a já osobně jsem měl vždy pocit, že i kvůli tomu víc klouže. Příjemnou kulisu dělali k mému překvapení cizí výpravy a fanoušci.  Bylo slyšet spíš ruštinu než češtinu. Každopádně stále to nedosahovalo toho, jak by to na takové akci mělo vypadat. Tribuna poloprázdná, v horních částech opět nebyla ani noha. Poměrně velký kontrast s předešlým dnem, kdy na Galashow dorazilo tolik lidí.

Nejzajímavější část večera přišla na konci. Ne proto, že je to finále, to by bylo poměrně klišé, ale z důvodu nového systému hodnocení a vůbec celého systému finálového kola. Žádný tanec se netančil hromadně. Každý pár zatančil svůj tanec sólo a porotci hodnotili jejich výkon v několika kategoriích na stupnici 1 – 10. Známky se pohybovaly v rozmezí 8,3 – 9,7 a žádné překvapení se díky tomuto systému nekonalo, jak mohl leckdo doufat. Tato změna se pravděpodobně odehrála především za účelem dostat společenský tanec na olympiádu, což potvrdila i účast člena olympijského výboru. Určitě je to krok dopředu, alespoň vidíme, že se něco děje a že šance dostat tento sport mezi olympijské, stále žije.

I přesto jsem z toho měl trošku rozporuplné pocity, vzhledem k tomu že se na obrazovce ukazovaly průběžné výsledky, které si páry samozřejmě prohlíželi. Je to na jednu stranu v tomto systému hodnocení normální a běžně používané, ale mě jednoduše chybělo to napětí a nejistota – kdo nakonec na kterém místě skončí. I v tom je krása sportu. Pokud na to máte vlastní názor, napište ho do komentářů, moc by mě zajímalo, co si o tom kdo myslí, mě to totiž moc nepřesvědčilo…

Na závěr drobný epilog: Když se zamyslím nad tím, co se ještě za ten den stalo, nemůžu nezmínit jednu z dalších absurdit letošní Ostravy. Prodej pití bez víčka. Kdo neví, o čem mluvím, když jste si chtěli koupit pití v lahvi, obsluha odšroubovala víčko s tím, že dle nařízení organizátora to musí udělat vždy. Na otázku: „do prdele a proč??“ vám v obličeji přistála originální odpověď: „Nařízení organizátora“. Není náhodou vyhlášena nějaká soutěž typu (cenu hledej pod víčkem!)?

Takže abych to ještě celé shrnul:

„Ať žije Ostrava, hlavní město tance v České republice, České Dráhy se můžou jít bodnout, Vždy mějte 50 kč u sebe kdyby vám měla dorazit „návštěva“, na příští mezinárodní akci každý povinně mp3 s hymnami významných států, kdyby pan Zita potřeboval pomoct a vlastní talíř s příborem, abyste mohli jíst jako lidé, všichni si navíc připravte lahev rumu na příští díl Galashow s latinou, jelikož jen tak se to dá přežít a hlavně………hlavně si s sebou šici vemte VÍČKO.

Mahalo

Oddie

Za Česko se tohoto otevřeného mistrovství zúčastní Martin Dvořák se Zuzanou Šilhánovou ve standardních a Lukáš Bartuněk s Kateřinou Hrstkovou v latinských „show“.

Martin se Zuzkou mají velké ambice a bude velmi zajímavé, jestli stanou na „bedně“. Nebudou to mít lehké, neboť přijeli: Simone Segatori-Annette Sudol, Emanuel Valeri-Tania Kachlet, Csaba Laszlo-Anna Mikes a ještě dalších 8 velmi dobrých párů (celkem 12 párů z 10 zemí).

Těžší to bude mít Lukáš s Kateřinou. Na jejich kategorii přijely tak skvělé páry jako: Nikita Bazev-Marta Arndt, Sergey Tatarenko-Viktoria Tatarenko, Charles G Schmitt-Elena Selikhova, Stefano Oradei-Veera Kinnunen, Pavel Pasechnik-Francesca Berardi, Aniello Langella-Krystyna Mosshenska, Martino Zanibellato-Michelle Abildtrup a dalších 9 těžkých soupeřů (celkem 17 párů z 14 zemí).

Hodnocení spočívá nejen ve standardních kritériích, ale také ve složitosti choreografií, muzikální interpretaci, obtížnosti a dynamice změn linií, obtížnosti liftů, ale i v projev a komunikaci páru!

Držte jim palce…

Ing.Petr Bartuněk

Pojem ,,sportovní chování“ je dobře zavedený termín, v posledních letech ale jeho praktická stránka takříkajíc mizí. Do fotbalu mají tanečníci naštěstí stále na míle daleko, ale neuškodí zmínit pár detailů.

A ano, je nutno podotknout, že fanoušci se mnohdy chovají hůře, než samotní sportovci, to by ale nemělo být jakousi povolenkou, aby se chovali stejně.

Zajisté je důležité se už před začátkem tance postavit tak, abychom měli co nejlepší výchozí pozici. Jak z hlediska figur, tak aby na nás bylo od poroty dobře vidět. Ale když už na našem vyhlídnutém místečku stojí jiný pár, tak se prostě postavím o metr dál.

To samé při uklánění. Někdo stojí hned vedle? Fajn, nepostavím se přímo před něj, abych byla vidět jen a pouze já a on mi zakopával o nohy.

Na parketě bývá plno, zvláště pokud je malý. I parketová moudrost říká, „vyhýbat se ostatním párům“. To samozřejmě neznamená, že pořádně neprotáhnu paži nebo vynechám kroky, ale nic mi neudělá, když tu paži zvednu trochu výš, protože hned vedle zrovna tančí někdo jiný, nebo když už se mi podaří někomu jednu vrazit, alespoň očkem mrknu, jestli je v pořádku.

Tančí dál, nic se neděje, pokud to ale byla velká rána, po odchodu z parketu se omluvím.

Čím větší a důležitější soutěž, tím je napětí přirozeně větší. Věci jako neschovávat nikomu boty, pravdivě odpovědět když se někdo zeptá na něco ohledně probíhající soutěže, nebo pustit k zrcadlu i někoho dalšího jsou tak nějak jasné

Ať přemýšlím, jak přemýšlím, víc už mě toho nenapadá. Ale vsadím se, že vás určitě ano.

Bohužel výše popsané jevy nejsou ničím výjimečným v tanečním sportu a setkat se s nimi můžete skoro každý víkend.

Obecně a jednoduše lze říct, že to, jak se chová na parketě, je vizitka každého tanečníka a je jen na něm, jak bude vnímán.

Nechte sebou hýbat.

Jedna z věcí, kterou my lidé nejvíce oceňujeme na hudbě, je její schopnost nás rozpohybovat. Tudíž je velmi důležité umožnit hudbě rozhýbat Vás a Vaše emoce, abyste mohli jasně zachytit pocit písně. Má vzbuzovat pocit lásky, vzteku, radosti, hravosti, touhy, nebo snad lehkosti? Tím, že si budete jednak užívat hudbu a navíc pracovat na kvalitě svých pohybů, hudba a tanec se sjednotí tak, jak mají.

Hrajte si

Proč jste právě zatančili tu otočku? Proč jste teď zatančili synkopy? Předvádíte svou choreografii, nebo opravdu reagujete na hudbu? Je velmi důležité pro oba, partnera i partnerku, aby nechali hudbou inspirovat své pohyby stejně jako občasnou improvizaci.

Partneři: Místo toho, abyste začali tanec hromadou zuřivých, složitých variací, zkuste začít pomalu a postupně své pohyby gradujte společně s tím, jak graduje hudba.

Partnerky: Poslouchejte a předvídejte drobné nuance v hudbě, při kterých vaše nohy chtějí tančit v trošku jiném rytmu.

Tady je jedna výzva pro oba: Zkuste na tréninku celou písničku tančit jen basic, stále a pořád dokola. Nedělejte žádné otočky, synkopy, nebo „padačky“, dokud si o ně hudba sama neřekne.

Učte se

Kolik hodin jste strávili tanečními lekcemi, studiem instruktážních videí, nebo procvičováním kroků? Určitě hodně a to je dobře! Teď jiná otázka. Kolik hodin jste strávili studiem hudby, čtením o taneční muzice, nebo jen prostým poslechem této hudby? Pokud se chcete ve Vašem tanci posunout o stupeň výš, učení se nových technik a triků nemusí být nutně tím nejlepším krokem, který můžete udělat. Zkuste něco jiného. Zkuste se naučit, jak moc hluboce může být tanec propojen s hudbou.

Poslouchejte i hudbu, která se vám nelíbí.

Jste vášnivý tanečník Salsy, ale nemáte rádi Jazz? Milujete Argentinské tango, ale ne a ne přijít na chuť tanci Milonga? Častokrát se nezajímáme o různé typy hudby, protože jednoduše nevíme, proč bychom je vůbec měli poslouchat. Kupříkladu já jsem dříve nesnášel klasickou hudbu, dokud jsem nezačal chodit na hudební kurs na vysoké škole. Teď zbožňuji polyfonní klasickou hudbu z barokního období. J

 Spousta tanečníků raději některé druhy hudby neposlouchá, ale to je jako se učit naslouchat jedním uchem. Někdy je hudba, kterou neradi posloucháte, hudbou kterou potřebujete poslouchat. Zájem o nové typy rytmů a úcta k nim, Vám může v tanci otevřít nové možnosti a cesty.

Někdy obětujeme pozornost věnovanou hudbě, kvůli lepšímu vedení, nebo lepším reakcím na vedení. Navíc se zdá, že i hodně trenérů dává přednost zlepšování vedení partnerky, nebo naopak schopnosti nechat se vést a reagovat, než právě poslechu a interpretaci hudby.

Práce v páru je samozřejmě velmi důležitou součástí tréninku, nicméně nikdy nezapomínejte, co Vás inspiruje k tomu vstát a vůbec začít tančit!

Větším zapojením hudby do Vašeho tance, dosáhnete nových výšin v prožitku z tancování jako takového, ať jste začátečník, nebo zkušený veterán.

Originál článku najdete na: www.joy-in-motion.com

8. ročník Prague open byl v Čechách jednou z nejočekávanějších událostí taneční sezony. Letošní ročník sliboval velké množství párů – např. přihlášených na STT – 150!! Ze zkušenosti z minulosti všichni očekávali soutěž s perfektním parketem, až na výjimky zvládnutou organizací a obecně s velmi příjemným prostředím, které rok od roku láká víc a víc tanečníků z celého světa.

Vydal jsem se letos na Prague Open pošesté, z toho potřetí jako bývalý tanečník. Podívat se jak tančí kamarádi, vycházející hvězdy, i stálice tanečního nebe. A všechno to poctivě zdokumentovat na kameru. Těšil jsem se na dva dny plné tance, piva a emocemi poznamenaného hodnocení výsledků.

Každý ročník má své… NĚCO. Něco, o čem se mluví do dalšího roku. Ať už je to tanečník, událost, porotce, nebo cokoli jiného. Už po pár chvílích na tribuně Arény Sparta bylo jasné, co si budeme všichni pamatovat až do příštího roku… Letošní Prague Open se totiž jednoznačně neslo ve znamení spalujícího vedra.

To, že je v hale a na parketě vedro, je věc, které se většinou vyhnout nedá, přece jen 200 potících se lidí už něco udělá, ale to, co panovalo v celé hale za atmosféru letos, se slovy snad ani nedá popsat. Jediná fyzická činnost, kterou jsem během svého pobytu na tribuně dělal, bylo natáčení párů, navíc se stativem čili o nějakém pohybu vlastně nemůže být ani řeč. Přesto jsem se potil snad stejně jako páry na parketě. Doslova ze mě lilo a jediný únik spočíval v tom vyběhnout ven do chládku před hlavní vchod. Nedalo se s tím prostě vůbec nic dělat. V těchto chvílích, kdy píšu tenhle článek, je 15:25, druhého dne Prague Open. Na parketě právě probíhá Re-Dance Adult STT. Troufám si tvrdit, že někteří z těch co dole poskakují v rytmech Quickstepu, jsou méně zpocení než já. Takové podmínky v hledišti jsem nikdy nezažil. Divím se, že tu už několik lidí neomdlelo… Divím se, že JÁ jsem ještě neomdlel…!!

Když bych se ale vrátil k devizám z loňských let, na parket jsem zatím slyšel opět jen chválu. Sám jsem měl možnost na něm tančit a pamatuji si, že to byl ten nejlepší parket ze všech. Průběh soutěže je jako obvykle relativně bez problémů a program plyne bez zbytečných zpoždění, což je další příklad velmi dobré práce organizátorů. Všechno pěkně odsýpá i přes skutečně mimořádně velké množství párů (nutno podotknout že poněkud na úkor místa – 14 párů na parketě je opravdu docela dost).

Jako pokaždé je jednou z hlavních pozitivních stránek Prague Open hudba. Pan Zita mladší se svého úkolu opět zhostil na jedničku a například včerejší pozdní kola latiny byly z tohoto hlediska parádní. Nezřídka mi běhal mráz po zádech (což jsem v tom vedru ocenil dvojnásob). Takže vyjma písničky od Michaela Jacksona ve slowfoxovém rytmu, palec nahoru.

INTERMEZZO 1 : Potím se už jenom z toho psaní, to je neskutečné… Chci, aby mě někdo polil vodou a to hned!!!! Mistr Vláďa L. mého přání vyslyšel a chrstnul na mě slazenou malinovku… To bych asi nechal bez komentáře.

Sedím na tribuně blíže východu, a když si prohlížím tu protilehlou, neubráním se jakémusi srovnání s minulým rokem. Tehdy totiž byla aréna k večeru nacpaná lidmi, místo k sezení se hledalo jen těžko. Tehdy dokonce na druhý den, tedy na dospělé STT, přišlo víc lidí než na sobotní latinu.

I přesto, že stejně jako loni se včera na parketě předvedli tanečníci jako Karpov nebo Simachev, počet lidí v hledišti byl tristní. Jedna z protilehlých tribun byla téměř prázdná, volná místa všude, kam se člověk podíval. Trošku mě to překvapilo, ale je možné že dost lidí jednoduše nevydrželo to vedro a odešli.

Přivádí mě to také na otázku vstupenek, jejichž cenu jsem slyšel mockrát skloňovat. Studentský lístek za 250 a obyčejný za 400, a to pouze na jeden den sice není oproti minulému ročníku změna, přesto mi to nedá si nepoložit otázku, zda – když někdo chce přijít na oba dva dny – není 800 Kč poněkud moc… Myslím, že by se to dalo relativně jednoduše řešit zvýhodněnou dvoudenní vstupenkou za cca 500-600 Kč, ale to je samozřejmě jako celé tohle povídání jen myšlenka okamžiku, nevidím do financí pořadatelů, kolik procent z příjmů vstupenky tvoří, zda by se to vyplatilo apod. Obecně bych ale řekl, že do budoucna by o něčem podobném měli pořadatelé uvažovat, obávám se totiž, že cena některé návštěvníky odradila od návštěvy tohoto skvělého podniku.

INTERMEZZO 2: A tak, zatímco nabíjím na jedné osamocené zásuvce přístroje abych mohl pokračovat v dokumentaci tanečních výkonů, vedro ve Sparta Aréně stále pokračuje. Výměna trika pomohla jen na chvilku a veškeré reklamy na účinné deodoranty a antiperspiranty zde vzaly za své… Přeji si sem na chvíli posadit tu krásku z reklamy na Rexonu, která testuje svá podpaží dvěma ph papírky. Schválně, jak by asi dopadla. Včera mě napadla myšlenka, že kdyby feromony na lidi fungovaly jako na zvířata, k tanci na Prague Open by snad ani nedošlo!

Důležitou součástí každé soutěže je místo, kde se můžete občerstvit, napojit, opít… Prostě takové to místo, kde vám víkendový kuchař podá párek pochybné minulosti, ovšem se značkovou hořčicí. Občerstvení na Prague Open v této hale se od prvního ročníku nezměnilo a až na těstovinový salát, který chutnal a zapáchal doslova jako by ho vytáhli z popelnice, je zbytek de facto v pořádku a dá se relativně beze strachu pozřít. Hlavním lákadlem, i díky tomu vedru, je místní točená malinovka (hned po staráči, což asi nikoho nepřekvapí).

Znovu se rozhlížím po hale, po všech tanečnících, po parketě a všimnul jsem si celkem malé, ale o to větší ostudy, kterou si asi pořadatelé mohli odpustit. Všichni ti, kteří si koupili lístek k parketu za 600 Kč na den, se mačkají kolem miniaturních stolečků na těch nejobyčejnějších plastových skládacích židlích. Velmi nekvalitních, zdá se, neboť během víkendu došlo i k několika nepříjemným pádům. Židle buďto se složila, nebo se převrátila. Možná se vám to zdá jako prkotina, ale přece jen je to mezinárodní soutěž, na kterých bývá zvykem vybavit tyto „VIP prostory“ kolem parketu poněkud lepším vybavením, jako třeba ubrus, umělohmotná kytka, pořádné ŽIDLE, nebo talířek kešu oříšků.

Kromě velkého množství párů, musím ocenit, jak organizátoři zvládli často omílanou a kritizovanou část programu – moderátory. Letošní účast paní Evy Bartuňkové byl rozhodně krok správným směrem, alespoň z mého pohledu. Zmizely poněkud chabé pokusy o vtipy jako v minulých letech a Eva Bartuňková řídila celou soutěž bez zaváhání v hlase a bylo vidět, že mikrofon nedrží v ruce poprvé. Taktéž palec nahoru.
Z druhého dne odcházím ještě před finálním programem, přeci jen musím ráno do práce a nejsem z Prahy, takže s vyprahlým hrdlem opouštím Arénu Sparta a snažím se srovnat si ve své bolavé hlavě, kde jsem to vlastně strávil celý víkend.

Nemůžu říct, že mě letošní Prague Open zklamalo, to rozhodně ne, tuhle soutěž si nenechám nikdy ujít, jen mi připadá, že veškeré klady, které PO nabízí, letos zkrátka přebil fakt, že se v hale skoro nedalo přežít.

A jak vlastně vypadá taková soutěž v kategorii same-sex? Na první pohled velmi podobně jako klasický WDSF Open. Porota se skládá, stejně jako můžeme znát třeba z Prague Open, z mezinárodních porotců, kteří jsou často bývalými mistry svých republik, finalisty mistrovství Evropy a světa, Blackpoolu, GOC a jiných významných soutěží. Mnoho z nich má i licenci na porotce WDSF. Složení tanců je stejné – 5 latinských a 5 standardních, tak, jak je známe. Jediným rozdílem je, že na většině soutěží se tančí podle blackpoolského pořadí, tedy nejdříve cha cha, poté samba. Věc, kterou se ovšem tyto soutěže výrazně odlišují od soutěží WDSF je, že na většině soutěží se tančí tzv. kvalifikační kola. Na soutěže jezdí totiž mnoho párů, které mají často nesrovnatelnou taneční úroveň, a proto je třeba je rozdělit do kategorií s podobnou výkonností. Z důvodu celkově malého počtu same-sex párů totiž neexistuje systém postupových soutěží, jaký můžeme znát třeba z ČSTS. Páry se po rozdělení do kategorií (D, C, B a A) prolínají a v každé kategorii jsou poté vyhlášeni vítězové. Tím se eliminuje rozdíl mezi tanečníky a zároveň si i více párů odnese medaili, což je pro mnohé motivační.
Co se České republiky týče, zde ještě žádná soutěž této kategorie nebyla. Česká reprezentace má zatím pouze dva zmíněné páry. I tak ale v Česku právě teď vzniká Czech same-sex dance association (CSSDA), která má za úkol tuto disciplínu na našem území zaštítit a vyjednávat s mezinárodními organizacemi. V presidiu této asociace usedá Michal Vaníček a Jan Doležal. Jedním z hlavních důvodů, proč tato organizace vzniká, je právě snaha jeho vedení uspořádat soutěž také u nás. Po poradě s Evropskou federací sportu se zatím hovoří o jaru 2013. CSSDA také doufá, že v budoucnu se členská základna asociace rozroste a same-sex dancing se dostane na stejně vysokou úroveň, jako tomu je u našich sousedů. V nejbližší době se naše páry chystají na open do Vídně, který zde má velkou tradici, a při té příležitosti budou vyjednávat s jeho organizátory, kteří jim přislíbili pomoc a partnerství.

Michal Vaníček
President of CSSDA
CSSDA – Czech same-sex dance association
Prague
Czech republic

]]> http://www.dancenews.cz/exkluzivne/nova-disciplina-tanecniho-sportu-kategorie-same-sex/feed/ 0 http://www.dancenews.cz/patecni-petka/patecni-petka-5/ http://www.dancenews.cz/patecni-petka/patecni-petka-5/#comments Fri, 09 Sep 2011 13:41:26 +0000 admin http://www.dancenews.cz/?p=12054 Je pátek a my pokračujeme v Hitparádě videí z portálu DanceMania.TV. Připravili jsme pro vás nádhernou ukázku toho, jak vypadala Latina v roce 1983! A nezapomeňte, že to je Mistrovství světa profíků!

Díl první

Díl druhý

Díl třetí

Díl čtvrtý

Díl pátý

• 1935 – Mezinárodní amatérská taneční federace (Fédération Internationale de Danse pour Amateurs – FIDA) byla založena v Praze.

• 1956 – FIDA je rozpuštěna.

• 1957 – IDSF je založeno pod názvem International Council of Amateur Dancers (ICAD) ve městě Wiesbaden v Německu.

• 1960 – Historicky první televizní vysílání tanečního sportu proběhlo v Německu.

• 1990 – ICAD mění svůj název na International DanceSport Federetion (IDSF).

• 1992 - IDSF se stává členem General Association of International Sports Federations (Mezinárodní asociace sportovních federací)

• 1995 - IDSF a taneční sport jsou předběžně uznané Mezinárodním olympijským výborem (IOC). Světová rada Rock’n'rollu (WRRC) se připojije k IDSF. IDSF se stává členem Mezinárodní asociace Světových her (IWGA)

• 1997 –  IDSF a taneční sport jsou plně uznány na 106. zasedání Mezinárodního olympijského výboru v Lausanne, Švýcarsku. IDSF se stává členem Sdružení mezinárodních sportovních federací uznaných Mezinárodním olympijským výborem (ARISF). Premiéra tanečního sportu na světových hrách.

• 2001 - IDSF sestavuje Anti-dopingovou komisi a řídí se dle Světového anti-dopingového kodexu.

• 2003 - Poprvé se objevuje soutěž Grand Slam. Jak pro standard, tak pro latinu.

• 2004 – Mezinárodní taneční organizace (IDO) se připojuje k IDSF.

• 2006 – IDSF vytváří Komisi sportovců a Dozorčí radu.

• 2010 – Vziká profesionální divize IDSF

• 2011 - Řádná valná hromada IDSF, která  se konala v Lucembursku, souhlasí se změnou názvu federace na Světové federace tanečního sportu - WDSF.

Zdroj:WDSF

To všechno může znít hrozivě, ovšem pokud o sebe budeme pečovat (a to jak zvnějšku, tak zevnitř), měly by se nám všechny tyto problémy zdaleka vyhnout. Pamatujme především na to, že vždy je jednodušší prevence před řešením už existujícího problému.

V dnešní době se dá najít mnoho specialistů na výživu, a to jak u nás, tak ve světě, a právě jejich služeb bych doporučila využít, jelikož sestavení jídelníčku je, byť se to tak nemusí zdát, poměrně složitá věc. Každý den byste totiž měli přijmout určitý objem vlákniny, proteinů, tuků, vitamínů, minerálů a stopových prvků. Každá z výše uvedených nám potřebných živin se však nachází v jiné potravině a v různém množství, tudíž je relativně náročné vytvořit si sám bez hlubších znalostí o výživě vlastní jídelníček.

Ať už chce tedy člověk, a zvláště pak sportovec, dobře pečovat o své tělo, a to nejen zvnějšku ale i zevnitř, a třeba i shodit (či naopak nabrat) nějaký ten kilogram živočišné váhy navíc, pak nejlepší cestou bude právě změna a následné dodržování jídelníčku.  Obecně platí, že by změna neměla být násilná. Každý z nás si jistě dokáže ve světě zdravé výživy najít nejméně pár kousků, které mu zachutnají – ty si pak zapíšeme do svého jídelníčku a mnohem snadněji si na ně zvykneme.

Nezapomínejme ani na pitný režim – dospělý člověk by měl vypít zhruba čtyři decilitry čisté neperlivé vody na každých deset kilo své váhy. To ovšem není všechno – člověk něco vypotí a něco vysportuje. Co se týče sportu, tady samozřejmě záleží na jeho druhu a intenzitě. Při sportování ovšem neztrácíme jen vodu, ztrácíme i minerální látky, které je nutno doplnit, a tak na našem trhu najdeme například i speciální přípravky na doplnění těchto látek (v nabídce jsou v mnoha různých příchutích).

Hodně pít, dbát na zdravou stravu a pokud možno se vyhýbat stresovým situacím – to jsou nejdůležitější informace k udržení duševní i fyzické pohody.

Radka Tuháčková.

Stejně jako v mnoha jiných chvílích v životě, i z tanečních lekcí si vezmete pouze tolik, kolik do nich sami vložíte.

Jen ukázat se na tréninku nestačí!

Čas a energie, kterou vložíte do času mezi lekcemi stejně jako do lekcí samotných, může určovat, jakých výsledků dosáhnete. Níže najdete pár tipů jak zvýšit efektivitu vašich tanečních lekcí.

Pokud vkládáte hodně času, energie a peněz do tanečních lekcí, vyplatí se maximalizovat výsledný efekt.

Než vůbec začnete s lekcí, je důležité, abyste si dobře promysleli, co si z ní vlastně chcete odnést. Na co se zaměříte. Pokud budete mít jasný cíl, můžete pracovat na jeho dosažení. Mnoho lidí jde na lekce bez toho, že by jakýmkoli způsobem přemýšleli o tom, co si z nich na konci chtějí odnést za informace. Tyto cíle byste měli konzultovat a určovat se svým trenérem. To že on nebo ona budou vědět, čeho chcete dosáhnout, jim umožní poskytnout Vám ty správné rady.

Když Vaše lekce začíná, je potřeba mít správně „nastavenou mysl“.  Měli byste být řádně odpočatí a naprosto soustředěni pouze na lekci. Pokud přijdete unavení a rozhození, bude to mít značně negativní vliv na vaši schopnost pojmout poskytnuté informace. Pamatujte, že pokud chcete tančit, je potřeba starat se o své tělo, přeci jen je to fyzická aktivita. Také byste měli být schopni hodit za hlavu starosti a problémy vašeho každodenního života a soustředit se pouze na konkrétní úkol. Soustředěnost a koncentrace během taneční lekce je určujícím faktorem k dosažení Vašeho cíle.

Dobré je přijít minimálně 15-20 minut před začátkem lekce. To Vám umožní se snadněji koncentrovat, zahřát se a zopakovat některé věci z posledních hodin. Ve chvíli kdy lekce začne, budete plně soustředěni a schopni podat maximální výkon.

Jak se budete postupně zlepšovat, je dále nutné nepředbíhat a mít trpělivost. Nejlepší tanečníci drží svou mysl stále otevřenou novým věcem. Vědí, že stále existují věci, které se můžou naučit lépe. Pamatujte, že Váš trenér je odborník. Nechte ho Vás učit. Až bude předvádět nové kroky, techniku, nechte ho to dokončit, než budete cokoli zkoušet sami. Pokud něčemu nerozumíte, ozvěte se. Pravděpodobně i někteří z ostatních na sále nerozumí. Navíc Vám to umožní se aktivněji zapojit do tréninku.

Po každé lekci je dobré si zapsat poznámky o proběhnuvším tréninku a jeho obsahu. Zapsání těchto informací ještě když máte vše čerstvě v hlavě, je skvělý nástroj pro lepší progres směrem k Vašim cílům.

Díky těmto „notám“, může být čas strávený mimo lekce stejně hodnotný jako během nich, pokud ho využijete k tréninku, klidně i o samotě.

Takový trénink nevyžaduje příliš prostoru. Jednoduše trénujte jednotlivé sekvence a dělejte malé kroky. I pouhá vizualizace kroků nebo techniky ve Vašich myšlenkách je velmi užitečná. K tomu můžete využít třeba čas strávený stáním ve frontě, během jízdy vlakem apod.  Hodně času na tréninku totiž ztratíte tím, že se znovu učíte to, co jste zapomněli.

Jiný způsob jak efektivně využít čas mezi lekcemi je poslouchat taneční muziku. Poslechem hudby, na kterou běžně tančíte, se vyvíjí Váš cit pro rytmus. Díky tomu budete i lépe tančit. Při poslechu vnímejte jednotlivé doby a představujte si, jak na ně tančíte svou sestavu.

Jak se bude Vaše taneční umění zlepšovat, možná budete chtít rozšířit svůj tréninkový program. Lekce různých stylů s různými trenéry vám můžou pomoci „růst“. Navíc tyto soukromé lekce poskytují takovou úroveň osobní pozornosti ze strany trenéra, jakou vám hromadné semináře nikdy neposkytnou. Kromě jiných druhů výuky, většina tanečních škol pořádá každotýdenní semináře pro všechny studenty, což je také výborný trénink a navíc skvělá příležitost zkusit si zatančit s jinými partnery.

Teď už je to pouze na Vás, jestli z vašich lekcí vytěžíte maximum možného pro Váš vysněný cíl. My Vám každopádně budeme držet palce.

Pokud máte jiné názory či zkušenosti, nebo pokud chcete něco dodat, budeme rádi, když se o to s námi podělíte.

Čtěte, diskutujte, sdílejte, BAVTE SE !!!

Váš DanceNews team.

Originál článku:

Bailamosdance.com

Kromě šatů a správného líčení patří k soutěžnímu image i patřičný účes. Jenže, co když se v běžném životě spokojíte maximálně s culíkem a lak na vaše vlasy používá jedině kadeřnice?

Nebojte se, soutěžní účesy jsou většinou jen upravené verze těch na denní nošení, není tedy nic těžkého si na hlavě jeden takový vytvořit. 

Nejjednodušší je asi obyčejný drdol. Je slušivý, není náročné jej učesat a především, vlasy v něm bez problémů drží a nikde nepřekáží, což je ostatně hlavní účel.

Vlasy sgelujeme aby nikde neodstával ani ten nejmenší pramínek a sčešeme do obyčejného culíku. Vlasy v něm pak zkroutíme a omotáme okolo gumičky, kde ho připevníme pinetkami či sponkami.

Pamatujte, sponky zapichujeme směrem přímo k hlavě a teprve potom je vodorovně vsuneme do účesu tak, aby nebyly vidět. Vlasy se tímto způsobem správně zachytí ve sponce a nehrozí, že by se účes uvolnil.

Na závěr se vše přestříká lakem a uhladí se případné nedokonalosti.

 Tento základní účes lze oživit i jen nápaditou pěšinkou, nebo připevněním větší ozdoby ladící se šaty. Oblíbené jsou všemožné květiny do vlasů, nebo nejrůznější ozdoby, které švadlena zhotovuje spolu se šaty. Ty se připevňují k již výslednému účesu, a to jednoduše sponkami v barvě ozdoby, aby byly co nejméně vidět.

 Často lze také vidět flitrové šňůry nebo kamínky. Ty oživují zejména tmavé vlasy.

Častěji je využívají tanečnice standartních tanců, kameny totiž přirozeně přitáhnou pozornost a ve standartu je sklon hlavy přeci jen o něco důležitější než v latině.

 S upevněním flitrů není problém. Na několika místech se šňůrka přichytí sponkou, aby nepadala a jestli si i tak nejste jistí, lze ji přestříkat lakem. Stejný princip, který drží vlasy, působí přirozeně i na flitrový pásek.

 Kamínky jsou o něco složitější. Na vybrané prameny vlasů nanesete přiměřené množství gelu tak, aby bylo možné kamínky trochu ,,vmáčknout“, ale aby vlasy nebyly moc těžké. Stačí opravdu jen trocha.

Pokud chcete více řad, je jednodušší nagelovat a ozdobit nejdříve jeden pramen, až potom druhý a tak dál. Nesmíte nechat gel příliš ztuhnout, jinak kamínky zůstanou jen na jeho horní vrstvě a pak snadno opadají.

Jakmile gel i s kamínky zatuhne, potřeste rychle hlavou či jinak vyzkoušejte, jestli opravdu drží a nespadnou vám při tanci. Pokud je vše v pořádku, účes ještě zpevněte lakem.

 Můžete se samozřejmě obejít bez veškerých ozdob a pohrát si jen se samotnými vlasy. Dobře vypadají všemožní šnečci, copánky, prameny křižmo či kombinace.

Jedině, pokud máte vyloženě tmavé vlasy, detaily nebudou tolik vidět. Jemné, rafinovaně proplétané pramínky vyniknou mnohem více na světlých a tmavovláskám zase ony kamínky, světlé ozdobné spony apod.

To už ale musíte vyzkoušet samy 

Petře, Yvonko, vítám Vás v Dancemedia, pro ty, kteří Vás neznají, řekneme, že celými jmény jste Petr Sobota a Yvona Bujnová, tančíte za TK Maestro a Vaše taneční třída je…….to mi připomeňte…
Y: A LAT a B STT

B STT, jak to s ním teď vypadá? Dlouho jsem Vás neviděl, tak ztrácím přehled.

Y: Zatím jsme vyjeli pouze jednou, ale nyní se do něho chceme intenzivněji pustit.

Tak začneme. První otázka bude naprosto nečekaná: Jak jste se k tancování dostali? Dáma začne?

Y: V patnácti jsem začala chodit do tanečních, kde byla možnost se v jejich průběhu zapsat do tanečního klubu. V něm jsme pak spolu s bratrem tančili ve formaci, která měla na posledním plese tanečních vystoupení. Oba nás tanec celé pohltil, čemuž ze začátku jistě pomohlo i to, že jsme měli velice dobrou taneční partu, se kterou jsme se scházeli i mimo parket.

Petře?

P: Já jsem se k tanci dostal po základních tanečních. Do nich jsem chodil v průběhu střední školy. Přes kamarádku z STK jsem se dostal na první tréninky. Byl jsem s ní na dvou či třech. Tanec se mi ještě více zalíbil, začal jsem shánět partnerku a seznámil se s Yvčou.

Vy dva jste spolu tedy od začátku Vaší taneční kariéry?

P:Ano
Y: Ano. S bratrem jsem totiž na klasické závody nevyjela. Jeli jsme pouze pár klubových žebříčků a pak jsme si oba našli jiné partnery.

Jak dlouho jste tedy spolu?

P: Osm let

A jakých bylo těch dosavadních osm let?

Y: V pohodě 

Nějaké spory asi byly ne? Myslím v tancování.

P: Tak tomu se člověk asi nevyhne.

Y: Ale poslední dobou je to čím dál tím víc klidnější.

Ocitli jste se někdy kvůli sporům v situaci, kdy jste přemýšleli, že se spolu rozejdete?

P: Ne.

Y: Ani jednou….Oba se neradi hádáme. Víme také, že na parketě jde o tanec a společné zlepšování.

P: Dokážeme prostě sejít z parketu a ty spory vypustit.

Y: Jeho výtky neberu osobně. Myslím, že mu jde vždy o to, abychom se někam posunuli.

P: Člověk si musí uvědomit, že ten druhý mu nechce uškodit, ale naopak chce něco zlepšit.

No připadá mi, že v tomhle jste trochu výjimka  , moc lidí neslyším tyhle věci říkat, ale je to hezké.:) Jak se z vašeho pohledu spojuje osobní partnerský život a partnerský vztah v tanci? Je to u Vás v pořádku?

P: Po této stránce je to u nás v pořádku.

Y: Ano, v pohodě.

I když jste spolu vlastně většinu času na parketě?

Y: Nejsme spolu 24 hodin denně. Máme i jiné povinnosti. Školu, práci atd.

„Practis je ideální příležitost vyzkoušet si jet vše na maximum.“

Teď bych se Vás rád zeptal na tréninky. Jak často trénujete?

P: Pokud nemáme závody, tak trénujeme zhruba pětkrát týdně, dvě až tři hodiny.

Když se vás zeptám na vedené placené hodiny, financujete si to sami? Z vaší práce?

Y: Ano, platíme si to sami. Samozřejmě jsme byli vždy ještě podporovaní rodinou, zvlášť než jsme začali pracovat. Školu jsem dokončila vlastně teprve před půl rokem.

Ano to jsem zapomněl zmínit, Yvonka je již Ing. Yvona Bujnová.   Ještě jedna část tréninku mě zajímá, vždycky se na to ptám. Co vy a practise? V Praze jsou celkem tři během týdne. Na který jezdíte?

P: Maestrácký.

Y. Jen na Dancehallu.

Nikdy Vás nelákalo zkusit jiné?

Y: Samozřejmě, že lákalo, ale practisy jiných klubů časově nestíháme. Už tak se totiž snažíme ladit tréninky s ostatními povinnostmi tak, aby nám co nejlépe navazovaly a neměli jsme tam zbytečné mezery.

Jak důležitá část přípravy pro Vás practise je? K čemu byste řekli, že je to dobré?

P: Je to ideální příležitost vyzkoušet si tanec mezi lidmi, ve skupině kdy i ostatní jedou na maximum. Naučit se vyhýbat. Myslet na parketě.

Takže jezdíte practisy hlavně před soutěží?

Y: Ano.

Když se dostaneme k soustředěním, tak jakých se Vy zúčastňujete? Víkendovky, nebo delší soustředka typu Loukov apod.?

Y: Víkendová soustředění jezdíme především v Počepicích. Z delších potom Loukov a Kunice.
 

…“Každý trenér dává páru něco jiného a my je máme poskládané tak, že se navzájem doplňují.“

Tahle otázka úzce souvisí s trenéry. Kolik vy máte trenérů?

P: Tři.

Y:V tuto chvíli tři trenéry.

Říká se, že moc trenérů škodí, protože každý má trochu jiný styl. Jak to berete vy, když máte tři trenéry?

P: Každý trenér dává páru něco jiného a my je máme dobře skloubené, a to tak, že se navzájem doplňují.

Takže se nestává, že by opravovali nebo vyvraceli to, co vymyslel jiný trenér?

Y: Ne. Samozřejmě se stane, že poopraví nějakou figuru, kterou postavil někdo jiný, ale „netlučou se“, v technice třeba vůbec.

…“Člověk musí myslet pozitivně“

Úspěch vs. Neúspěch. Jaký je Váš největší dosavadní úspěch?

Y: Úspěchem byl vždy postup do vyšší třídy a stupně vítězů.

P: Také když nás lidé pochválí. Když za námi přijdou, že jsme se líbili, to je pro nás obrovský úspěch a samozřejmě radost.

Takže žádný konkrétní taneční úspěch byste nevyzdvihli nad ostatní?

Y: Řekla bych, že asi druhé kolo Prague Open.

A neúspěch? Nějaké zklamání?

P: Nevím…:)

Y: Asi ani ne.

P: Člověk musí myslet pozitivně.

Zmínili jste Prague Open, tak když se podíváme na mezinárodní soutěže, jezdíte do zahraničí?

P: Snažíme se jezdit.

Y: Snažíme se čím dál víc.

Kam všude jezdíte?

Y: Byli jsme ve Vídni, v Berlíně a již za sebou máme tři ročníky German Open Championships ve Stuttgartu. Z těchto závodů se nám asi nejvíce líbil Stuttgart. To je každý rok lahůdka.

A když to srovnáte s nějakou českou soutěží, třeba i s WDSF v Čechách, je to rozdíl, když je to u nás a když v Německu? Myslím tím v organizaci, podmínkách, prostředí apod.

P: To se zas až tak neliší.

Y:V tomto směru se to opravdu moc neliší. Například Prague Open je také velmi dobře organizovaný závod, který se nám velmi líbí.

P: Přesně tak, je to výborně zorganizované, člověk se tam perfektně vyzná. Není v tom rozdíl oproti Německu.

Na chvíli opustíme soutěžní prostředí. Zeptám se na jinou část tanečního života. Jezdíte ukázky?

Y: Jezdíme.

A sháníte si je sami?

Y: Většinou nabídky přichází za námi.

Máte webové stránky?

P: Ano máme.

Přes ně tedy většinou chodí tyhle nabídky, nebo to jsou spíše známosti?

P: Hlavně přes ty stránky.

Takže tenhle typ propagace páru funguje?

Y: Funguje, měli jsme již řadu ukázek, dokonce i na Silvestra, což byl velice zajímavý zážitek.

Čili se vyplatí mít webovky? Zdá se mi, že to moc lidí nevyužívá.

P: Určitě se to vyplatí. Je to určitá prezentace páru.

Děláte si je sami?

P: Já je dělám.

Další důležitá část tance je oblečení. Jak často měníte šatník?

Y: Já mám to štěstí, že u nás šije moje mamka, která má certifikát kreativního šití a hodně se tomu věnuje. Spolupodílím se s ní na návrzích šatů a lze říci, že mám závodních šatů opravdu hodně.

Petře ty ladíš svoje oblečení s Yvončinými šaty?

P: Spíš ne. Já mám na sobě vždy to, co se mi zrovna líbí.

Y: On nemá moc rád barevné košile. Klasicky černá a bílá.

P: V jednoduchosti je krása.

Druhá část image je líčení. Mě by zajímala Vaše příprava na soutěž. Ráno před soutěží, jak dlouho se připravuje Yvča a jak Petr?

Y: No tak to ti velice ráda povím, protože já jsem rychlejší než Petr. Například ve Stuttgartu jsem se nahnědila, učesala, namalovala a připravila k odchodu z hotelu a on se stále ještě česal. Děs

Máte nějaký rituál před soutěží?

P: Ani ne, to už je spíš taková rutina.

Děláte tanec už osm let. Je to de facto neoddělitelná součást Vašeho života. Když se nad tím zamyslíte, tak co je pro vás tancování? Co pro Vás znamená?

P: Jeden ze smyslů života.

Y: Přesně tak, chceme u toho vydržet co nejdéle. Pokud to půjde tak pokračovat, neboť nás to velice baví.

P: Člověk se díky tanci podívá se na různá místa. Vlastně díky tancování jsme procestovali celou republiku a dostali jsme se i do zahraničí.

Y: Tanci například obětujeme i klasickou dovolenou, kterou zaměňujeme za různá soustředění. Také když jedeme na závod do zahraničí, tak si uděláme vždy čas i na prohlídku daného města.

Máte nějaký taneční cíl? Čeho chcete v tanci dosáhnout?

P: Tak asi neustále se zlepšovat.

Y: Určitě jeden z cílů (z těch závodních) je podívat se na Blackpool. To je jedna z met.

A kdy tam chcete jet?

Y: Na jaře.

Takže už to konečně přijde.

Y: Doufejme.

P: Snad se to na jaře podaří.

Tak to budeme držet palce.

…“Jít do kvalitního klubu, za kvalitním trenérem.“

Já mám na Vás oba teď poslední otázku. Kdybyste teď měli poradit začínajícímu tanečníkovi, který jede úplně od nuly, tak co byste mu poradili do začátku? Jak trénovat, jak ten tanec brát apod.

Y: Tak to je hodně o nátuře člověka. Hodně často chodí lidé trénovat ze začátku sami, ale určitě bych doporučila hned chodit za trenérem.

P: Určitě najít si hned od začátku kvalitního trenéra.

Y: Aby nechytali špatné návyky.

P: Neztrácet čas. Jít do kvalitního klubu, za kvalitním trenérem.

Tak já Vám moc děkuji, že jste přišli a díky za rozhovor. Přejeme Vám hodně štěstí v další kariéře a hlavně ať Vám vyjde ten vysněný Blackpool.

Redakce: Mohli byste mi prozradit, za jakých okolností jste začali tančit?

Jiří: Jestli mohu začít, tak já jsem začal tancovat před 9-ti lety, když jsem nastupoval do první třídy. K tanci mě přivedli moji rodiče společně s babičkou, protože jsem byl velice aktivní dítě, a tak to zkusili. Zprvu mě to vůbec nešlo, ale má babička chtěla, abych pokračoval, protože se zná s Barčinou babičkou s paní Koškovou, a pak se dohodli, že bychom to mohli zkusit spolu. Tak vlastně začala naše společná taneční kariéra.

Barbora: Já tancuji už desátým rokem. Tanec jsem měla, dalo by se říci, nakázaný, i když jsem tancovat nechtěla. Skoro celá moje rodina totiž tancovala, a tak jsem taky musela. A teď jsem za to velice ráda.

Redakce: Začali jste spolu tančit ihned, nebo jste měli i nějaké jiné partnery/partnerky?

Jiří: Já jsem měl před Bárou jedinou partnerku, se kterou jsem tancoval velmi krátce, asi 3 měsíce. Nebyli jsme spolu na žádném soustředění ani na soutěži. Jen jsme spolu trénovali. A pak jsem začal tančit s Bárou.

Barbora: Jirka je můj třetí partner. Se svým prvním partnerem jsem měla vytancovanou třídu C nepletu-li se. A se svým druhým partnerem jsem byla opravdu jen velmi krátce.

Redakce: Takže vy spolu tančíte už téměř devátým rokem. Vzpomínáte si na první dojem, který jste na sebe udělali?

Jiří: Já si pamatuji, že jsem se hrozně bál, neboť jsem věděl, že Bára je z taneční rodiny, a tak jsem si říkal, že to bude hrůza, že mě do toho budou nutit, a já přitom vůbec nechtěl tancovat. Takže jsem se docela bál, ale ten první dojem mě překvapil. Byla hodná. Oproti mé bývalé partnerce, která mě hrozně mučila – kopala, štípala a bůh ví, co ještě. Takže jsem byl docela rád, že jsem měl takovouto „poklidnou“ partnerku.

Barbora: Já si to nepamatuji. (po chvilce) Pamatuji si pouze, že jsem byla hrozně naštvaná, protože jsem musela znovu začínat se začátečníkem. (Oba se smějí.)

Redakce: Rozumíte si spolu stále tak, jak jste si rozuměli na začátku?

Barbora: Je to furt lepší a lepší.

Jiří: No, jo rozumíme si, ale často se už docela rozcházíme v různých jednáních apod.

Redakce: Hádáte se?

Jiří: Ne, nehádáme se, ale často máme rozdílné názory, a snažíme se to vyřešit co nejlíp.

Redakce: A kdo z vás většinou ustupuje tomu druhému?

Barbora: (pohotově ukazuje na Jirku)

Jiří: Já. (oba se začnou smát)

Redakce: Napadlo vás někdy, že byste opustili svůj současný klub? I když je to tak trochu rodinný podnik?

Oba: Ne, nikdy.

Redakce: Popište mi prosím kolektiv ve vašem klubu.

Barbora: Já si myslím, že máme skvělej kolektiv – hlavně tím, že jsme tam skoro celá rodina.

Redakce: Dalo by se říct, že patříte ke špičkovým párům ve vašem klubu. Stalo se vám někdy, že na vás někdo ze slabších párů žárlil nebo vám záviděl?

Jiří: Asi dvakrát se nám to stalo. Většinou to je, když je nějaký pár ve stejné kategorii, ale nedaří se mu tak jako nám, tak pak většinou žárlí a pomlouvá nás, aby nás nějak srazil.

Barbora: Ale to není zas tak časté.

Jiří: No dvakrát se nám to stalo.

Barbora: To si nepamatuji.

Redakce: Vraťme se zpět k vašim výkonům. Vy už se několik let držíte na špičce ve svých věkových kategoriích, co se týče českého tancování. Mohli byste nám prozradit, v čem skví vaše tajemství?

Barbora: Trénovat, trénovat, trénovat.

Jiří: Já si myslím, že je to hlavně podpora toho tanečního klubu, co se týče vlastně té velké rodiny, což leckdo nemá. Ta nám velmi pomáhá. Jak Marek Bureš – taky vynikající tanečník – tak trenéři, kteří vlastně jsou z Barčiny rodiny – její babička, teta, celá rodina.

Barbora: Je pravda, že i když s nimi nemáme individuální lekce, tak poradí, jdou za tebou, řeknou ti, co dělat lépe. Jsme tam všichni jako rodina, navzájem si poradíme.

Redakce: Báro, říkala jsi, že vaše tajemství skví ve velmi častém trénování. Řekněte nám, jak často trénujete?

Barbora: Každý den.

Redakce: Jak vypadá váš normální tréninkový týden?

Jiří: Normální tréninkový týden je rozvržen podle plánu našeho tanečního klubu, takže pokud je v pondělí latina, takže se snažíme trénovat pouze a jenom latinu.

Barbora: Tak dvě hodiny, hoďku sami nebo individuálně s Táňou. (Tatiana Dorina pozn. redakce)

Jiří: V úterý jsou practisy. Ve středu další individuální lekce. Ve čtvrtek jsou společné hodiny, pohybovky a v pátek trénujeme zase sami. A o víkendu když je volno na sále a máme oba čas, tak jdeme taky trénovat.

Redakce: Mění se váš tréninkový plán před nějakou velkou soutěží (MČR)? Přizpůsobujete se nějak tomu?

Barbora: Jsme na tréninku častěji.

Jiří: A když je třeba latinské mistrovství, tak se dělá celý ten týden jenom latina – bez nějakých standardních hodin apod., aby se dopilovala ta latina.

Redakce: Letos jste však na žádném mistrovství nebyli, co se stalo?

Jiří: Já jsem byl na operaci akutního slepého střeva.

Redakce: To nás mrzí. K vaší tréninkové přípravě určitě patří i soustředění. Jak často na ně jezdíte?

Jiří: Na hlavní soustředění jezdíme vždycky o hlavních prázdninách. To pořádá náš klub – toho se vždycky pravidelně účastníme. A pak jsou doplňující soustředění – třeba právě před mistrovstvím – to jsou různá soustředění zaměřená právě na fyzičku, nebo na techniku, a ty také navštěvujeme. Hlavně tedy před MČR a občas i během roku.

Redakce: Jezdíte i na soustředění pořádané jinými lektory, nebo se držíte pouze těch svých, klubových?

Barbora: Držíme se hlavně těch svých klubových.

Jiří: Ale taky jsme byli na soustředěních, kde byli úplně jiní lektoři. A i když nové informace mohou někdy uškodit, tak nám většinou pomůžou.

Redakce: Určitě máte i zkušenost se zahraničními trenéry. Preferujete ty zahraniční, nebo ty české a proč?

Jiří: Ty české, protože s nimi můžeme mít víc hodin. (smích) Ale trenéři ze zahraničí nám dají úplně nové informace a jsou pro nás obrovskou zkušeností.

Barbora: Tak ti čeští to říkají taky, ale od zahraničních je to něco jiného. Něco co nemáme každý den.

Redakce: Cítíte se více jako standarďáci nebo jako latináři?

Jiří: Ani jedno, my jsme jasní desítkáři.

Redakce: V čem vidíte svoji největší přednost?

(po dlouhém, velmi dlouhém mlčení a zarytém přemýšlení)

Jiří: Já si myslím, že je to hlavně těch 8 let, co tancujeme spolu, což leckteré páry spolu netancují takhle dlouho.

Barbora: Dalo by se říci, že jsme takoví sehraní.

Jiří: Chodíme spolu i do školy, takže řešíme problémy i případně ve škole, a můžeme se potom na to tancování spolu 100% zaměřit.

Redakce: A naopak největší slabinu?

Jiří: Tak asi to, že se vidíme hodně často přes den. (oba se smějí)

Barbora:  Jo. Vždyť jsme spolu skoro 12 hodin denně.

Jiří: Takže pak jsme rádi, když si dáme jeden den z víkendu volno, což nám vždycky prospěje.

Redakce: Kdo je vaším největším vzorem? Ať už tanečním nebo životním.

Barbora: Tak pro mě to jsou určitě taneční partnerky, co jsou hodně na špici.

Jiří: Jsou to většinou ty páry, co jsou mistři světa. Snažíme se pozorovat jejich styl a něco odkoukat.

Redakce: Na začátku jste mi řekli, že spolu tančíte už 9 let. Navíc spolu chodíte do školy. Mezi vámi se musel určitě vyvinout silný vztah. Jak byste jej popsali?

Jiří: Stačí týden a já už jsem nervózní, že ji dlouho nevidím. Nebo když se dlouho nevidíme, tak jí pak musím rychle obejmout, jestli se na ní něco nezměnilo.

Barbora: (zpočátku neschopna odpovědi, než se jí podařilo po Jirkově odpovědi zastavit smích) Já si myslím, že už jsme jako brácha a ségra. Jako velká rodina, známe se, víme o sobě všechno.

Redakce: Co mi na svého partnera/partnerku prásknete?

Jiří: Tak já určitě musím říct, že Bára nemá ráda, když chce někdo říct svůj vlastní názor. Ale nevadí mi to, protože kdybych byl s partnerkou, která by byla tichá, snažila se, ale neříkala mi chyby, tak by mi to asi velmi vadilo.

Barbora: Občas když se s Jirkou někdo chce bavit o nějakých důležitých věcech, tak se mu směje do obličeje.

Jiří: Jenom tobě se směju do obličeje!

Barbora: Tak on to třeba nemyslí špatně….

Jiří: Ne. Já si myslím, že jí vadí, že mám i nějaké svoje záliby. Že rád využiju svůj čas i pro nějaký jiný prospěch. Takže i když jsme před nějakou velkou soutěží, tak já si udělám třeba i den volna, a využiju ho ve svůj prospěch, kdežto Bára i ten volný den věnuje tancování. Koukne se na nějaká videa, procvičí se, protáhne se. To já si třeba rád zajdu do kina nebo se podívám na nějaký film a budu radši v klidu doma.

Redakce: Děláte nějaké doplňkové sporty?

Jiří: Já nestíhám nic jiného.

Barbora: No sice nemáme čas, ale chci ještě do tancování zapojit balet. Takovou průpravu, která mi do tancování asi hodně pomůže.

Redakce: Máme za sebou všechna tři mistrovství republiky. Překvapily vás jejich výsledky?

Barbora: Tak určitě jsou jiné, než si každý myslel, ale je to tak. Nic s tím nenaděláme.

Redakce: Co je poslední věc, na kterou myslíte před tím, než jdete na parket?

Jiří: Ve standardu myslím na to, abych se uklidnil, a v latině, abych se svou partnerkou podal nejlepší výkon. A hlavně, abychom se líbili divákům.

Barbora: Já tam jdu vždycky s tím, že jdeme podat ten nejlepší výkon. Hlavně být v klidu a ukázat, co v nás je. Ukázat to, co jsme schopní udělat na tréninku.

Redakce: Říkali jste oba, že myslíte na to být v klidu – takže jste trémisté?

Jiří: No já jsem takový spíše opak. Že se snažím ukázat co v nás je – to nejlepší – a pak to vypadá, že si nejsme vůbec jistí.

Barbora: A já to mám úplně stejně jako Jirka.

Jiří: Ale je trémistka, rozhodně.

Redakce: Kam směřuje budoucnost vašeho páru? Kde si představujete sebe třeba za 5-6 let?

Jiří: Tak za pět let už budeme v dospělých, takže já bych si představoval třeba finále MČR v dospělých. Já bych viděl velký cíle, protože to je spousta času a může se všechno změnit.

Redakce: Takže věříš v to, že za 5 let ještě budete tančit spolu?

Jiří: Rozhodně ano. Tedy – chtěl bych.

Barbora: Pro mě je cíl dopadat co nejlépe na všech mezinárodních soutěžích.

Redakce: Kam si myslíte, že směřuje budoucnost tanečního sportu?

Jiří: Já si myslím, že začíná být čím dál tím oblíbenější i u normálních lidí. Vlastně teď ty pořady jako je StarDance, Bailando – ty ukázali, že to tancování není jenom nějaký promenádování se po parketě, ale že to může být i zábava a pokochání pro diváky. Takže si myslím, že se to hodně chytí i jako normální sport.

Barbora: I když to asi nebude jako hokej a fotbal…

Redakce: Jak se vám daří skloubit školu s tancem na vrcholové úrovni?

Barbora: My jsme teď měli oba dva samé jedničky, takže…(smích)

Jiří: Myslím si, že nám to problém nedělá.

Redakce: Myslíte si, že je to tím, že máte čas i na to učení, nebo tím, že to máte dáno od přírody?

Barbora: Tak Jirka to štěstí má.

Jiří: Já se vlastně moc – popravdě skoro vůbec – neučím, takže mi pak zbývá dost času na tancování a můžu se na něj zaměřit.

Barbora: Já si spíš myslím, že jsme takový, že nemáme čas na nic jiného, takže nechodíme tak často ven nebo do města, takže máme pak večer na to učení i čas.

Redakce: Bylo nějaké období, kdy jste uvažovali, že byste s tancováním sekli, ať už v pánu nebo nadobro?

Jiří: Měli jsme jedno takový období, kdy jsme si spolu vůbec nerozuměli. Bylo to, když Bára už byla po pubertě a já do ní právě vstupoval. Měli jsme hodně odlišný názory – najednou jsem začal víc preferovat kámoše než tancování. Takže jsme měli takový půlrok až rok, kdy jsme se nemohli na ničem shodnout.

Redakce: Koho považujete z jiných tanečních párů za svého největšího soupeře?

Oba: Je to zvláštní, ale naši skvělí kamarádi jsou i naši největší soupeři. Jirka Gross a Terka Šimáčková.

Redakce: Stalo se vám někdy na soutěži něco kuriózního nebo něco, co vás zaskočilo?

Jiří: Tak těch příhod bylo několik, ale ta nejlepší byla minulý rok na mistrovství v deseti tancích. Podařilo se nám, že jsme tancovali celý tanec bez bot.

Barbora: Jo. Já jsem ztratila při posledním tanci (quickstepu) botu. A to se vlastně nesmí.

Redakce: Co vám tanec vzal a co vám dal?

Jiří: Myslím si, že mi nevzal nic. Možná pár chvil s kamarády, ale to se nedá porovnat s potěšením z různých výher a soutěží. Objevil jsem nové kamarády z různých koutů republik, co mají rádi to co já. A hlavně mi to dalo fakt dobrý pocit.

Barbora: Já si myslím, že mě to dalo úplně všechno. Já tancováním teď úplně žiju a nedokázala bych si život představit bez něj. A doufám, že mi nevzal vůbec nic.

Redakce: Co byste dělali, kdybyste netančili?

Jiří: Tak já bych určitě dělal jiný sport. Nemohl bych jenom tak sedět doma na gauči. Asi bych dělal ping-pong.

Barbora: Já bych asi hrála tenis. Protože když jsem začínala s tancováním, tak jsem asi 2-3 roky hrála tenis.

Redakce: Máte nějaké talismany?

Jiří: No když jsme byli menší, tak jsme měli talismany.

Barbora: Ale talismany máme i teď. Třeba na Mistrovství Světa jsme dostali od Jirkovy maminky panenky Woo-doo.(smích)

Redakce: Kdo na vás má největší vliv?

Oba: Můj partner.

Redakce: Kterému páru z české scény nejvíce fandíte?

Jiří: Já určitě Tomášovi a Martině Markovým. Připadají mi jako velmi sympatický pár. Hlavně je známe docela velmi dobře a občas jsou i na tréninkách v našem klubu.

Barbora: Já naprosto stejně. Hlavně ale fandím naprosto všem párům z celého našeho klubu.

Redakce: Je tanec sport nebo umění?

Barbora: Já si myslím, že obojí.

Jiří: Já rozhodně nemám rád, když někdo řekne, že tanec není sport, ale že to je pouze jen nějaké procházení se po parketě.

Barbora: Slýcháváme například:“Jak je možný, že jedete na mistrovství světa, když tam nic neděláte?“ A přitom máme hodně dobrou fyzičku z tancování a musíme dát do výkonu hodně síly. Že to není jenom tak jako projít se po parketě.

Jiří: Teď jsem někde četl, že finálový quickstep, který trvá minutu a půl se dá přirovnat k běhu na 400m. A to je to jenom jeden tanec. Takže si myslím, že tanec je sport, protože jsou zapotřebí velké výkony. Ale je i umění, protože se na to dá pěkně koukat z pohledu diváka.

Redakce: Kdybychom se vrátili zpět k soutěžím. Jak vypadá den před soutěží a jak den po soutěži?

Jiří: Tak den před soutěží se nikterak neliší – vypadá úplně normálně. Nestresujeme se, protože pak by nám to akorát uškodilo.

Barbora: Akorát máme navíc to, že si připravíme věci a hnědíme se.

Redakce: A volíte raději trénink nebo relax?

Jiří: Někdo říká, že si dává před velkými soutěžemi den pauzu, ale já si myslím, že to není dobrý, že třeba jenom jít na ten trénink a sjet si sestavy jenom tak – pro pohodu. Ne tak, abychom se předřeli, to ne – jen pro tu pohodu. Chodit den dva před soutěží na trénink není zase tak špatný. Ujisti se, že je všechno v pořádku.

Barbora: Hlavně jít brzo spát!(oba se smějí)

Redakce: A den po soutěži jste už zpět na tanečním parketu, nebo si odpočinete?

Barbora: To celý den prospíme! Ale i občas máme individuální lekce druhý den.

Jiří: Většinou po soutěži nechodíme na trénink…

Redakce: Představte si situaci: Naprosto nečekaně vám zavolá trenér a oznámí vám záplavy na sále. Nemáte kde tančit, celý den máte volný. Jak byste ho strávili?

Barbora: Jela bych někam jinam na taneční parket.

Jiří: (ironicky) Sama? Ne tak určitě bychom se to snažili vyřešit. Zavolali bychom někam jinam na sál. Kdybychom měli třeba domluvenou nějakou individuálku, tak bychom se snažili sehnat nějaké náhradní řešení. Ale kdybychom měli volný trénink, tak bychom se asi domluvili mezi sebou, co bychom udělali v ten moment.

Redakce: Kdo se stará o image vašeho páru?

Barbora: Tak určitě máme pár lidí, kteří nám radí, ohledně šatů, image, make-upu. Kteří nám radí, co se nosí, abychom byli vypadali dobře, co nám sluší. Ale jinak já si všechno dělám sama…

Jiří: A myslím si, že pak přímo na soutěži se o tu image stará právě Bára.

Redakce: Jaké máte cíle do budoucna? Chtěli by jste se tancováním živit?

Jiří: Ne.

Barbora: Já ano. Dokázala bych si představit mít vlastní klub, učit tancovat, ale je to těžké.

Redakce: A poslední otázka. Co byste chtěli vzkázat všem tanečníkům, kteří si přečtou tenhle rozhovor?

Barbora: Ať makaj a hodně úspěchů.

Jiří: Hodně úspěchů – hlavně v zahraničí. Protože je důležité, aby se Česká Republika ukázala. Že tady máme dobré tanečníky. Kdysi byla ČR v Evropě zemí, kde byli nejlepší tanečníci. Teď to trochu upadlo, takže bych přál všem, aby se zase ukázalo, že Češi mají na víc.

Redakce: Já vám moc děkuji za váš čas a budeme vám držet palce do budoucna.

Za redakci DanceNews.cz Patrick Kusebauch.

Co si myslíte vy? Souhlasíte, nesouhlasíte?
Pište své názory, sdílejte článek, bavte se!

Autor: Leon Turetsky
Zdroj: http://www.passion4dancing.com/how-many-lessons-do-i-need/