pro trenéry, porotce, studenty trenérské školy FTVS i všechny aktivní tanečníky

sobota  7. ledna 2012 od 10:30 od

Velký sál Radiopaláce, Praha 2, Vinohradská 40

• DUŠE A TĚLO TANEČNÍKA
• STARTOVACÍ ETAPA SPORTOVNÍHO CENTRA MLÁDEŽE ČSTS
• PREZENTACE A HODNOCENÍ NOVÝCH DISCIPLÍN WDSF (free style, show dance a TS/ teacher-student/učitel-student)

• SLAVNOSTNÍ ČÁST (od 17:00 hod)

vyhlášení Taneční ligy 2011

vyhlášení vycházejících hvězd, hvězd roku

síň slávy ČSTS

Vyhlašování nejúspěšnějších tanečníků a osobností tanečního sportu za rok 2011 (jedná se o veřejnou část v rámci Kongresu ČSTS – od 17:00 hod)

ČSTS pro vás připravil mimořádnou novoroční akci. Pokud si pospíšíte, můžete se v sobotu 7.1.2012 od 17:00 – 19:00 zcela zdarma zúčastnit slavnostního předávání ocenění za Taneční ligu 2011, výročních cen Vycházející hvězdy, Hvězdy roku a Siň slávy s ukázkami nejúspěšnějších tanečních párů v krásném prostředí Radiopaláce Praha 2, Vinohradská 40. Vystoupí mistři Evropy v show dance Radim Přádka a Kateřina Kolmanová, finalisté MS ve free style Martin Dvořák a Zuzana Šilhánová a naši další nejúspěšnější reprezentanti. Počet míst je regulovaný, místo k sezení není garantováno.  Slavnostní nebo formální oblečení je podmínkou. Prosíme zájemce o vstup na slavnostní část, aby předem nahlásili své jméno a klubovou příslušnost na e-mail langmaier.jaroslav@csts.cz.  Při vstupu bude připravený seznam potvrzených hostí.

Pro zájemce večer navazuje Ples tanečníků, který pořádají taneční klub KST Silueta Praha a Taneční škola AD Praha. Vstupenky se slevou pro členy ČSTS je možno rezervovat na info@tsadpraha.cz, pro účastníky Kongresu ČSTS je možno zakoupit přímo na Kongresu (běžná cena 400 Kč včetně bufetu, pro členy ČSTS 300 Kč).

[View with PicLens]

Pojem ,,sportovní chování“ je dobře zavedený termín, v posledních letech ale jeho praktická stránka takříkajíc mizí. Do fotbalu mají tanečníci naštěstí stále na míle daleko, ale neuškodí zmínit pár detailů.

A ano, je nutno podotknout, že fanoušci se mnohdy chovají hůře, než samotní sportovci, to by ale nemělo být jakousi povolenkou, aby se chovali stejně.

Zajisté je důležité se už před začátkem tance postavit tak, abychom měli co nejlepší výchozí pozici. Jak z hlediska figur, tak aby na nás bylo od poroty dobře vidět. Ale když už na našem vyhlídnutém místečku stojí jiný pár, tak se prostě postavím o metr dál.

To samé při uklánění. Někdo stojí hned vedle? Fajn, nepostavím se přímo před něj, abych byla vidět jen a pouze já a on mi zakopával o nohy.

Na parketě bývá plno, zvláště pokud je malý. I parketová moudrost říká, „vyhýbat se ostatním párům“. To samozřejmě neznamená, že pořádně neprotáhnu paži nebo vynechám kroky, ale nic mi neudělá, když tu paži zvednu trochu výš, protože hned vedle zrovna tančí někdo jiný, nebo když už se mi podaří někomu jednu vrazit, alespoň očkem mrknu, jestli je v pořádku.

Tančí dál, nic se neděje, pokud to ale byla velká rána, po odchodu z parketu se omluvím.

Čím větší a důležitější soutěž, tím je napětí přirozeně větší. Věci jako neschovávat nikomu boty, pravdivě odpovědět když se někdo zeptá na něco ohledně probíhající soutěže, nebo pustit k zrcadlu i někoho dalšího jsou tak nějak jasné

Ať přemýšlím, jak přemýšlím, víc už mě toho nenapadá. Ale vsadím se, že vás určitě ano.

Bohužel výše popsané jevy nejsou ničím výjimečným v tanečním sportu a setkat se s nimi můžete skoro každý víkend.

Obecně a jednoduše lze říct, že to, jak se chová na parketě, je vizitka každého tanečníka a je jen na něm, jak bude vnímán.

Nechte sebou hýbat.

Jedna z věcí, kterou my lidé nejvíce oceňujeme na hudbě, je její schopnost nás rozpohybovat. Tudíž je velmi důležité umožnit hudbě rozhýbat Vás a Vaše emoce, abyste mohli jasně zachytit pocit písně. Má vzbuzovat pocit lásky, vzteku, radosti, hravosti, touhy, nebo snad lehkosti? Tím, že si budete jednak užívat hudbu a navíc pracovat na kvalitě svých pohybů, hudba a tanec se sjednotí tak, jak mají.

Hrajte si

Proč jste právě zatančili tu otočku? Proč jste teď zatančili synkopy? Předvádíte svou choreografii, nebo opravdu reagujete na hudbu? Je velmi důležité pro oba, partnera i partnerku, aby nechali hudbou inspirovat své pohyby stejně jako občasnou improvizaci.

Partneři: Místo toho, abyste začali tanec hromadou zuřivých, složitých variací, zkuste začít pomalu a postupně své pohyby gradujte společně s tím, jak graduje hudba.

Partnerky: Poslouchejte a předvídejte drobné nuance v hudbě, při kterých vaše nohy chtějí tančit v trošku jiném rytmu.

Tady je jedna výzva pro oba: Zkuste na tréninku celou písničku tančit jen basic, stále a pořád dokola. Nedělejte žádné otočky, synkopy, nebo „padačky“, dokud si o ně hudba sama neřekne.

Učte se

Kolik hodin jste strávili tanečními lekcemi, studiem instruktážních videí, nebo procvičováním kroků? Určitě hodně a to je dobře! Teď jiná otázka. Kolik hodin jste strávili studiem hudby, čtením o taneční muzice, nebo jen prostým poslechem této hudby? Pokud se chcete ve Vašem tanci posunout o stupeň výš, učení se nových technik a triků nemusí být nutně tím nejlepším krokem, který můžete udělat. Zkuste něco jiného. Zkuste se naučit, jak moc hluboce může být tanec propojen s hudbou.

Poslouchejte i hudbu, která se vám nelíbí.

Jste vášnivý tanečník Salsy, ale nemáte rádi Jazz? Milujete Argentinské tango, ale ne a ne přijít na chuť tanci Milonga? Častokrát se nezajímáme o různé typy hudby, protože jednoduše nevíme, proč bychom je vůbec měli poslouchat. Kupříkladu já jsem dříve nesnášel klasickou hudbu, dokud jsem nezačal chodit na hudební kurs na vysoké škole. Teď zbožňuji polyfonní klasickou hudbu z barokního období. J

 Spousta tanečníků raději některé druhy hudby neposlouchá, ale to je jako se učit naslouchat jedním uchem. Někdy je hudba, kterou neradi posloucháte, hudbou kterou potřebujete poslouchat. Zájem o nové typy rytmů a úcta k nim, Vám může v tanci otevřít nové možnosti a cesty.

Někdy obětujeme pozornost věnovanou hudbě, kvůli lepšímu vedení, nebo lepším reakcím na vedení. Navíc se zdá, že i hodně trenérů dává přednost zlepšování vedení partnerky, nebo naopak schopnosti nechat se vést a reagovat, než právě poslechu a interpretaci hudby.

Práce v páru je samozřejmě velmi důležitou součástí tréninku, nicméně nikdy nezapomínejte, co Vás inspiruje k tomu vstát a vůbec začít tančit!

Větším zapojením hudby do Vašeho tance, dosáhnete nových výšin v prožitku z tancování jako takového, ať jste začátečník, nebo zkušený veterán.

Originál článku najdete na: www.joy-in-motion.com

Stejně jako v mnoha jiných chvílích v životě, i z tanečních lekcí si vezmete pouze tolik, kolik do nich sami vložíte.

Jen ukázat se na tréninku nestačí!

Čas a energie, kterou vložíte do času mezi lekcemi stejně jako do lekcí samotných, může určovat, jakých výsledků dosáhnete. Níže najdete pár tipů jak zvýšit efektivitu vašich tanečních lekcí.

Pokud vkládáte hodně času, energie a peněz do tanečních lekcí, vyplatí se maximalizovat výsledný efekt.

Než vůbec začnete s lekcí, je důležité, abyste si dobře promysleli, co si z ní vlastně chcete odnést. Na co se zaměříte. Pokud budete mít jasný cíl, můžete pracovat na jeho dosažení. Mnoho lidí jde na lekce bez toho, že by jakýmkoli způsobem přemýšleli o tom, co si z nich na konci chtějí odnést za informace. Tyto cíle byste měli konzultovat a určovat se svým trenérem. To že on nebo ona budou vědět, čeho chcete dosáhnout, jim umožní poskytnout Vám ty správné rady.

Když Vaše lekce začíná, je potřeba mít správně „nastavenou mysl“.  Měli byste být řádně odpočatí a naprosto soustředěni pouze na lekci. Pokud přijdete unavení a rozhození, bude to mít značně negativní vliv na vaši schopnost pojmout poskytnuté informace. Pamatujte, že pokud chcete tančit, je potřeba starat se o své tělo, přeci jen je to fyzická aktivita. Také byste měli být schopni hodit za hlavu starosti a problémy vašeho každodenního života a soustředit se pouze na konkrétní úkol. Soustředěnost a koncentrace během taneční lekce je určujícím faktorem k dosažení Vašeho cíle.

Dobré je přijít minimálně 15-20 minut před začátkem lekce. To Vám umožní se snadněji koncentrovat, zahřát se a zopakovat některé věci z posledních hodin. Ve chvíli kdy lekce začne, budete plně soustředěni a schopni podat maximální výkon.

Jak se budete postupně zlepšovat, je dále nutné nepředbíhat a mít trpělivost. Nejlepší tanečníci drží svou mysl stále otevřenou novým věcem. Vědí, že stále existují věci, které se můžou naučit lépe. Pamatujte, že Váš trenér je odborník. Nechte ho Vás učit. Až bude předvádět nové kroky, techniku, nechte ho to dokončit, než budete cokoli zkoušet sami. Pokud něčemu nerozumíte, ozvěte se. Pravděpodobně i někteří z ostatních na sále nerozumí. Navíc Vám to umožní se aktivněji zapojit do tréninku.

Po každé lekci je dobré si zapsat poznámky o proběhnuvším tréninku a jeho obsahu. Zapsání těchto informací ještě když máte vše čerstvě v hlavě, je skvělý nástroj pro lepší progres směrem k Vašim cílům.

Díky těmto „notám“, může být čas strávený mimo lekce stejně hodnotný jako během nich, pokud ho využijete k tréninku, klidně i o samotě.

Takový trénink nevyžaduje příliš prostoru. Jednoduše trénujte jednotlivé sekvence a dělejte malé kroky. I pouhá vizualizace kroků nebo techniky ve Vašich myšlenkách je velmi užitečná. K tomu můžete využít třeba čas strávený stáním ve frontě, během jízdy vlakem apod.  Hodně času na tréninku totiž ztratíte tím, že se znovu učíte to, co jste zapomněli.

Jiný způsob jak efektivně využít čas mezi lekcemi je poslouchat taneční muziku. Poslechem hudby, na kterou běžně tančíte, se vyvíjí Váš cit pro rytmus. Díky tomu budete i lépe tančit. Při poslechu vnímejte jednotlivé doby a představujte si, jak na ně tančíte svou sestavu.

Jak se bude Vaše taneční umění zlepšovat, možná budete chtít rozšířit svůj tréninkový program. Lekce různých stylů s různými trenéry vám můžou pomoci „růst“. Navíc tyto soukromé lekce poskytují takovou úroveň osobní pozornosti ze strany trenéra, jakou vám hromadné semináře nikdy neposkytnou. Kromě jiných druhů výuky, většina tanečních škol pořádá každotýdenní semináře pro všechny studenty, což je také výborný trénink a navíc skvělá příležitost zkusit si zatančit s jinými partnery.

Teď už je to pouze na Vás, jestli z vašich lekcí vytěžíte maximum možného pro Váš vysněný cíl. My Vám každopádně budeme držet palce.

Pokud máte jiné názory či zkušenosti, nebo pokud chcete něco dodat, budeme rádi, když se o to s námi podělíte.

Čtěte, diskutujte, sdílejte, BAVTE SE !!!

Váš DanceNews team.

Originál článku:

Bailamosdance.com

Co si myslíte vy? Souhlasíte, nesouhlasíte?
Pište své názory, sdílejte článek, bavte se!

Autor: Leon Turetsky
Zdroj: http://www.passion4dancing.com/how-many-lessons-do-i-need/

Trénink je především neustálé OPAKOVÁNÍ stejného pohybu.

Když cvičíte novou variaci nebo sestavu, musíte stále a stále opakovat kroky.
Pokud chcete mít krásný a čistý pohyb, měli byste ten pohyb vytvářet vícekrát za sebou a se stejným úsilím.
Pokud chcete získat přesnost a rychlost ve vašich pohybech, zase ten jediný pohyb musíte opakovat neustále!

Příklad:
Můžete usilovat o propnutí kolena.
Cíl: propnout koleno dřív, než donesu váhu na nohu.
Průběh pohybu: otočit trup zádovými svaly, připravit nohu ke kroku, propnout koleno, začít se odtlačovat od stojného chodidla, stáhnout břišní a hýžďové svaly, přenést váhu, protáhnout svaly trupu a rukou.
Ale cíle mohou být typu:
stažené břicho, zasazené lopatky, zvednutá hlava a cokoli dalšího.

Jednou větou: Trénink je vytvoření užitečného návyku.

Pokud chcete, aby se Vaše tělo pohybovalo správně, koordinovaně, rychle, silně a krásně, musíte v něm vytvořit návyk k tomu všemu. A aby si na to tělo zvyklo, musíte neustále dokola opakovat ty samé pohyby.

Když už se Vám podaří ten návyk vytvořit, je pak velice obtížné se ho zbavit. Pokud se budete hodně snažit a opakovat ty specifické pohyby a snažit se stejně pokaždé, když jste na tréninku, velice rychle si zvyknete tančit správně. A pak už nebude třeba na to pokaždé myslet.

Pamatujte si:

Trenér nemůže tyto návyky vytvořit za Vás, je to Vaše tělo, ne jeho, a právě toto tělo musí dělat tyto pohyby, protože právě Vaše tělo pak půjde na soutěž a jen a pouze na Vás se bude dívat porotce.
Trenér může vysvětlit, jak se to má tančit, co je správně, co je špatně a co se má udělat, aby Váš pohyb byl lepší, než u ostatních.
Ale zase opakuji: Vytvoření tohoto pohybu je na Vás!

Vyhrává ten, kdo trénuje a opakuje své pohyby častěji, déle a vytrvaleji než ostatní.

Tanečníků je spousta, ale první místo je jen jedno.
Každý ho chce obsadit, každý se snaží, jak umí, ale vyhrává vždy jen ten, kdo se snaží nejvíce, každou minutu na tréninku.

Každá minuta na tréninku, kdy jste se bavili, byli nepozorní nebo se nesnažili mnohem více než ostatní, znamená jeden pár, který Vás porazil na soutěži.
Soupeři nespí!
Oni makají na každém tréninku a chtějí první místo obsadit stejně jako Vy.

Trenér není schopen donutit Vás tančit lépe, než ostatní, trénovat a vyhrávat.
Jen Vy sami se musíte rozhodnout, chcete to, nebo ne.
Trenér není schopen naučit Vás tančit stále lépe a lépe, pokud Vy pro to neděláte vše, co se jen dělat dá.

Prohra je prohra líného tanečníka, výhra je výhra talentovaného trenéra!

© Nina Rubstein
Překlad a úprava: Vladimír Lazarev.

Partnerka je velice závislá na partnerovi protože:

1. Je boss, co se hudby týče a rozhoduje, kdy se co tančí. To může občas dost znepokojit partnerku, když to, co partner dělá s hudbou, neodpovídá její sestavě a rytmizaci v ní.

2. Partner vede partnerku, určuje pohybem svého těla, kdy, kam a jak půjde partnerka. Ta může i tady mít dost velké obavy v případě, že se vedeni partnera, jeho směr, rychlost, rytmus atd. budou lišit od toho, co partnerka očekává v danou chvíli.

3. Partner určuje tahy a tlaky v páru, za pomoci kterých může měnit rychlost pohybu nebo dosahovat nějakých rizikových, trikových pohybů. Tady jsou pro partnerku velice nepříjemné chvíle, když se partner nestará o to, jak ona vypadá v tom či onom pohybu, v té variaci, do které ji navedl. Partner tady odpovídá za její rovnováhu a rovnováhu celého páru. Pokud tomu tak nebude, partnerka bude mít velké problémy zatančit tuto variaci technicky správně a přitom krásně navenek.

Vzhledem k tomu všemu může partnerka mít velké problémy s tím, že už toho zná a dokáže hodně v tancování, ale nemá přitom možnost to předvést, protože její partner se o ni nestará. Může z toho vzniknout strach vypadat špatně, nemotorně „díky“ jeho vedení.

Díky to ovšem na druhou stranu má partner velkou zodpovědnost za tanec partnerky. On přebírá iniciativu. A právě tady je velice živná půda pro konflikty, když si partner neuvědomuje důležitost svého vedení nebo si partnerka neváží jeho těžké práce, to obrovské množství úkolů, které musí partner neustále řešit.

Když to shrnu, tak partner má dva důležité směry rozvoje: Musí být sám dobře připraven technicky a fyzicky a také se musí starat o tanec své partnerky. A oba tyto směry jsou stejně důležité a objem práce a trénování musí být naprosto vyvážený. Kdežto partnerka potřebuje být jen dobře připravena fyzicky a technicky.

Konflikty tady vyvolává nejčastěji partnerka, protože ona si obvykle neuvědomuje objem práce partnera, neboť ze své pozice vidí velice jasně jen to, co musí dělat partner, aby se ta či jiná variace povedla, kam a jak jí má vést.

Je hrubou chybou snažit se rozkazovat partnerovi, co přesně má dělat. Tento čin je kontraproduktivní proto, že cit pro vedení partnerky partner získá pouze tehdy, když se ona bude nechávat vést, přesně a citlivě reagovat na každou maličkou změnu v jeho pohybu. A ne dělat veškerou práci za něj. Velké riziko konfliktu existuje také v tom případě, že partnerka to dělá demonstrativně: „No, podívej se, jak jsi neschopný, kam jsi mě zavedl a jak stojím. Jak se teď mám asi hýbat.“

Vedení je práce velice složitá a rychle unavující.

Podle těchto informací lze určit strategické okamžiky, které následně pomohou vytvořit správné a pohodlné vedeni v páru bez emocí a hádek.

Úkol pro partnera:
Pamatovat na partnerku, na její rovnováhu a touhu vypadat dobře. Vážit si té touhy a podporovat ji v tom.
Počítat s její nedočkavostí a umět ji snášet.
Uvědomovat si, že svoji snahou, aby partner dělal vše tak, jak si přeje, oznamuje pouze to, že má problém a hledá jeho řešení. A ne, že se snaží ponížit partnera, povýšit se nad něj a ukázat, jak je neschopný.
Pochopit, že tělo partnerky funguje stejně, jako to jeho a ona se neovládá silou mysli, ale je pouze schopna reagovat na to, co od něj cítí. A je schopná to dělat pouze tak, jak opravdu umí.

Úkol pro partnerku:
Pamatovat si, že partner musí řešit dvě věci zároveň: svůj pohyb a její a snažit se přitom obojí nějak zkoordinovat.
Počítat s tím, že partnera to hodně vysiluje.
Uvědomovat si, že partner také chce vypadat dobře při tanci.
Počítat s jeho nedočkavostí a umět ji snášet.
Uvědomovat si, že partner má svoji vlastní rychlost vnímaní a chápaní procesu spolupráce v páru a ona mu své znalosti a pocity v tanci nepředává telepaticky. On je schopen udělat jen to, co umí v tuto chvíli.

Pokud Vaše partnerka nebo partner dělají něco jinak, než si přejete, neznamená to, že:

On (a) to dělá schválně, aby více vynikla Vaše neschopnost.
On (a) nic nechápe nebo chápat nechce.
Vy víte nejlépe, jak to má být (to je výsada trenéra)
Vy máte právo mu (jí) diktovat, co on (ona) musí dělat.
Vaše podrážděnost napraví jeho (její) nedostatky.
Máte jen jednu možnost – šíleně se tím trápit.

Pokud se Vám všechny tato doporučení zdají příliš obtížná a nesplnitelná vůči partnerovi – hledejte jiného. Ale i s jiným se to vše budete muset naučit. Dlouho existující partnerství jsou skvělá tím, že se partneři měli čas poznat navzájem, naučit se cítit jeden druhého. Dokonalá varianta neexistuje, každý nový pár se učí znovu a znovu, vzhledem k individualitě každého člověka. Nikdo neříká, že to je snadné – je to jen další tréninkový úkol. Týmový sport se liší od individuálního právě tím, že kromě sportovních a technických úkolů je tady i tento – trénování něčeho v týmu, koordinovaně. Pokud nejste týmový hráč, vyhledejte raději jiný, individuální, druh sportu.

Především je důležité trénovat v oblečení, které je pro Vás pohodlné.

Oblečení Vás nesmí omezovat v pohybu, proto Vám ve volných nebo tréninkových kalhotách bude příjemněji (a ne tak horko) než v džínech. V sálu je teplo, proto je pohodlnější trénovat v oblečení s krátkým rukávem (tričko, lehká košile).

Začínající tanečníci obvykle trénují v pohodlném civilním oblečení: partneři v kalhotách a košili/tričku, partnerky v tréninkových/pohodlných kalhotách nebo sukni a tričku/košili.

Pokročilí tanečníci si postupně pořizují speciální taneční tréninkové oblečení, které se prodává ve specializovaných obchodech, a také na tanečních soutěžích. Také si můžete nechat ušít vlastní tréninkový úbor.

Pro partnery se prodávají speciální taneční kalhoty – střízlivé kalhoty s proužkem, obvykle tmavé/černé. Partnerka má na výběr dva typy sukní – dlouhé (až na zem) pro standardní tance a krátké, „veselejší“, často s volány a rozparky, na latinu. Taneční oblečení se vyrábí ze speciálního elastického materiálu, který vydrží intenzivní používání oblečení a dobře drží tvar.

Mít speciální oblečení (především kalhoty, které se většinou šijí na zakázku) je důležitější pro partnery – tréninkové kalhoty jsou jak pohodlné, tak pěkné, a vypadají střízlivěji a elegantněji . Mnoho partnerek (i těch, které tancují už dlouho) chodí na trénink často v civilním oblečení – v dlouhých sukních na standard, v letních šatech a sukních na latinu.

Oblečení nesmí být příliš volné, jinak bude zakrývat pohyby Vašeho těla/trupu a Vy (i trenér) můžete přehlédnout své chyby. Dívky obvykle trénují v přiléhavých/obepínajících topech a tričkách – to je důležité zejména při latině, kde aktivně pracují trup, záda, ruce, bedra. Partneři by také neměli nosit příliš rozevláté košili s širokými rukávy.

Původně zakázaný tanec, je považován za zakladatele standardních tanců a právě díky tomuto prvenství se mu dostává výsady být předmětem prvního dílu v našem seriálu. Ne vždy měl na růžích ustláno a trvalo poměrně dlouho, než se z „nemorálního“ tance stal tanec celosvětově oblíbený a hlavně dovolený.

Hned na úvod tu máme velice zvláštní spojení dvou zdánlivě rozdílných tanců. Waltz a Rock and Roll. Oba totiž mají jedno společné. Při jejich prvním předvedení se vyšší vrstva přímo zhrozila. To mělo za následek zvednutí vlny nevole proti oboum tanečním stylům.

Napříč historií měl tanec ve společenosti nezastupitelnou roli. Lidé různých kultur jej využívali jako formu svého vyjádření, při oslavách významných událostí nebo prostě jako zábavnou činnost.

Kořeny waltzu

Název Waltz pochází z německého slova Walzen (válet, otáčet se, klouzat se). Je tančen v 3 taktu se silným důrazem na druhou dobu. Dnes je naprosto normální, že správné taneční postavení je v uzavřeném držení. Počátky takového držení se datují již ke konci 17. století a to v předchůdcích Waltzu, tancích Weller a Lindler, které se tančily převážně v rakouských a bavorských vesnicích také v 3 taktu.

Nové taneční postavení a radost, kterou vesničanům Waltz přinášel, neprošlo bez povšimnutí vladnoucí třídy. Přesto se ještě nějakou dobu vyvíjel jan díky tancujícím vesničanům, avšak kolem roku 1780 se Waltz stává módní záležitostí a během několika následujících let se přes Vídeň rozšiřuje do mnoha dalších zemí Evropy.

Odpor k Waltzu

Nicméně prim v této době hrály tance minuet a allemande. Allemande se tančil ve dvou řadách, kdy partneři stáli čelem proti sobě. Minuet byl „čtvercový tanec“ byl tančen pevně a důstojně. Aby se oba druhy zatančily tak jak mají, bylo třeba, aby oba partneři disponovali všestranností a prošli důkladným tréninkem.

To, že se proti Waltzu zvedne vlna nevole se dalo předpokládat, neboť v porovnání s minuetem a allemande byl o mnoho jednodušší. A tak proti němu zbrojili hlavně taneční mistri, neboť jej považovali za hrozbu, která by je mohla připravit o jejich obživu.

Morální hledisko byl další argument, který jeho kritici použivali. Těsné držení a prudké pohyby se jevily jako neslušné a náboženské špičky je považovali za vulgární a plné hříchu. Evropské soudy Waltzu vzdorovaly a díky tomu se veškerý další jeho vývoj přesouvá do Anglie, kde byla akceptována alespoň jedna z jeho forem, tzv. pomalý Waltz.

V roce 1816 pořádal princ Regent londýnský ples a Waltz začlenil do jeho programu. O několik dní později vyšel v The Times tento článek:

„Oznamujeme vám, že neslušný, zahraniční tanec nazývaný Waltz, uveden byl na Anglický dvůr v pátek předešlý. V celku zajímavé zdálo se být pozorování smyslného proplétání končetin, těsného a pevného držení tělo na tělo. Avšek celý tento tance vskutku jest odstraněním cudného vnímání žen anglických. Stejně dlouho, jako tento obscéní obraz předváděn byl prostitutkami a cizoložnicemi, nemysleli jsme si, že si zaslouží upozornění: Ale nyní, po pokusu vtlačit se díky přihlížejícím mezi vážené třídy společnosti naší, cítíme potřebu varovat rodiče před vystavováním jejich dcer této zhoubné nákaze.“

Mnoho nesouhlasů přicházelo očividně od starší generace. Ale fakt, že královna Victoria byla horlivá a skvělá tanečnice standardních tanců a Waltz milovala, pomohl překonat veškerý odpor. V průběhu 19. století se Waltz stává neobyčejně populárním i v Evropě. V roce 1834 byl Waltz představen i v Severní Americe, kde jej zatančil Lorenzo Papanti, bostonský taneční mistr. Vznikající opozice byla rychle umlčena a kolem roku 1850 se tanec plně zozšířil do celé Ameriky.

Vývoj Waltzu

Mocným nástrojem při vzestupu a akceptování Waltzu se stala hudba. 2 rakouští skladatelé, Franz Lanner a Johann Strauss, se uprostřed 19. století významně podíleli na popularizaci tance. Oba byli členové kapel a jejich skladby daly základ vídeňskému Valčíku, rychlejší verze Waltzu. To Waltzu dodalo obrovský impuls a současně s tím i nádech kultivovanosti. Tento trend pokračoval až do počátku 20.století.

Waltz je jeden z mnoha standardních tanců. Ale fakt, že se stal jakýmsi příkladem při vývoji mnoha dalších tanců, z něj dělá něco víc. Vydržel po mnoho let a stále je to velice okouzlující tanec.

Waltz se tančí nejen jako standardní tanec, ale i na svatbách a různých výročích. A jak bychom mohli zapomenout na Star dance, TV reality show, která společenský tanec propaguje.

© http://www.tanceni-doma.cz/

Velkou roli v rozkvětu společenského tance oné doby sehrál tanec branle (či bransle), původem z Francie. Tance s pohupy a podupáváním se nazývali prosté branle; tance s poskoky a výskoky veselé branle; tance napodobující pracovní postupy napodobovací – branle bednářů, obuvníků, čeledínů atd.

Urození pánové tančili zvláštní chorovody, které vyžadovaly důstojný krok, majestátní držení těla, umění pozdravů, poklon a pukrle.

Ohromně populární byla pavana, která se tančila s lucernami či pochodněmi v rukou. Tímto tancem se načínaly plesy, pavana se stala ústředním tancem svatební ceremonie.

- už ve 14. st. popsal významný francouzský teoretik Tuano Arbo v knize „Orchezografie“ (nenašla jsem ani jméno ani dílo) různé druhy tanců.

Společenské tance 14. st. nevynikaly žádnou bohatou rozmanitostí pohybů a tančily se s doprovodem nevelkého orchestru: 4 klarinetů, trombonu, 2-3 viol. Vystřídaly je rychlejší tance s lehkými poskoky, otočkami a elegantními pózami. Do módy se dostal menuet, skočná, romaneska.

Taneční slovní zásoba i skladba se stala složitější, což nutně vedlo k dlouhé výuce tanci. Taneční mistři a pedagogové 17. st. vydávají učebnice tance. Zahrnují do nich nejpopulárnější lidové tance své doby.

Roku 1661 byla v Paříži z nařízení Ludvíka XIV. otevřena „Akademie tance“, kde přezkušovali taneční mistry, vydávali diplomy, pořádali plesy a večírky, ale hlavně zdokonalovali národní tance.

Kroky dvorního menuetu se nevyznačovaly složitostmi: plynulý klouzavý krok, hluboká pukrle, poklony, A učili se ho roky! Těžko bylo naučit se techniku menuetu: všechny změny se musely zatančit měkce, zaobleně, bez trhání, plynule přecházejíc jedno v druhé. Některé figury menuety přešly do základů klasického baletu. Proto se menuet dodnes vyučuje ve všech tanečních akademiích.

Petr Veliký sehrál významnou roli v rozvoji tanečního umění v Rusku. Roku 1718 vydává nařízení o shromážděních, která položila základy veřejných plesů v Rusku. Dokonce byla sepsána speciální příručka „Poctivé zrcadlo mládí aneb Příručka chování“, která pojednávala o etiketě při shromážděních a běžném životě.

„… nesluší se nosit na svatbě vysoké boty a ostruhy a tancovat v nich: protože trhají ženám šaty a ostruhy působí veliký hluk, muž také není ve vysokých botách tak vznešený jako bez nich“;

„… pokud s někým tancujete, nesluší se plivat dokola, ale na stranu.“;

„… nemálo hochu sluší, když se drží stranou a nevnucuje se, nýbrž čeká, až ho k tancování pozvou“.

Petr zařadil výuku společenských tanců jako povinného předmětu ve státních školách, čímž podtrhl státní význam takového počínání.

Taneční mistr, který se v té době nazýval učitelem „tanců, zdvořilosti a komplimentu“, musel své žáky také vychovávat, vštěpovat jim pravidla evropského společenského chování, „diplomacie“.

19. st. je spojeno s lidovými plesovými tanci, plesy a maškarní jsou stále módnější. Masové rozšíření tance zavdalo příčinu k organizování speciálních tanečních lekcí, kde učitelé – profesionálové vyučovali tanci nejen umělce, ale i městské obyvatelstvo.

Současné Sportovní společenské tance dělí 10 tanců na dvě skupiny: latinskoamerické tance čili „latinu“ (samba, chacha, rumba, paso doble a jive) a evropský program čili „standard“ (waltz, tango, valčík, slowfox a quickstep).

Je důležité chápat, že v každé třídě je kvalita tancování jiná, a se stoupající úrovní tanečníků se budou v ocenění jejich tance ve stále větším míře uplatňovat různá kritéria.
Například u začínajících tanečníků se budou porotci více zaměřovat na hudební stránku, rytmus, postavení páru. Pro nováčky je někdy těžké tancovat „do hudby“, stát v páru hezky a rovně, nedívat se pod nohy . Páry vysokých tříd již „vyrostly“ z chyb, kterých se dopouští nováčci, a proto u těchto párů budou porotci přísněji posuzovat techniku pohybu, energii a emocionalitu páru, styl jejich tance.

Kriterií, podle kterých by porotce mohl známkovat, je příliš mnoho, aby se mohl zaměřit na každé v tom krátkém čase, který je vyměřen, tím spíš, že posuzuje najednou několik párů současně. Proto se porotce spoléhá na všeobecný dojem, který pár zanechá. Zkušený porotce vidí posuzovaný tanec komplexně a může rychle posoudit všechna kritéria.

POSTAVENÍ PÁRU

Jeden z nejdůležitějších momentů. Správné postavení dodá páru eleganci a lehkost, vylepší rovnováhu, ulehčí vedení a dovolí partnerovi udržovat kontakt, obzvláště při swingových tancích. Výsledek soutěže často závisí na správném držení těla.

RYTMUS

Pokud pár netancuje do hudby, nemůže to skrýt nebo vyrovnat žádná jiná přednost. Hudba je vším!

LINIE

Linií chápeme délku a vytažení těla od špičky až po hlavu. Krásné a dobře vyplněné linie přímo nebo nepřímo zvětšují objem figury.

DRŽENÍ

Správné nehybné držení paží, určené pro uzavřené postavení. Linie paží partnerů musí být přímá od lokte k lokti. Paže musí tvořit v podstatě ovál, který musí při změně objemu rámce udržet tvar proto, aby partneři zůstali ve správném postavení jeden k druhému, nevybočovali.

ROVNOVÁHA

Existují dva druhy rovnováhy – neutrální a centrální. Při centrální rovnováze je váha těla rovnoměrně rozložena na obě nohy. Při neutrálním spočívá váha na jedné noze. Celý tanec je přecházení z neutrální rovnováhy do centrální a naopak. Pokud pár nemůže v postavení najít rovnováhu, je tanec těžkopádný, lámou se linie, nakonec je možný i pád.

VZDÁLENOST MEZI PARTNERY

Musí být dostatečná, aby si partneři nepřekáželi. Je nutné nezapomínat, že při příliš velké vzdálenosti se partnerům bude těžko hledat rovnováha – tanec ztratí na lehkosti.

HUDBA

Všechny pohyby při tanci musí odpovídat hudbě – zdůrazňují se přízvučné doby, nepřízvučné se plynule prochází. Například v rumbě připadá krok přesně začátek doby a její trvání (počítáno „a“) je snížení, práce zad. Čím delší je trvání doby „a“, tím je rumba rychlejší a výraznější. Při tangu nohy pracuji dosti vlekle, ale pohyby hlavy jsou velmi aktivní. Tím se dosahuje jak rychlosti, tak plynulosti.

VÝRAZ

Pár tancuje emocionálně, ukazuje divákům svůj vztah k hudbě, nebo se snaží se zatnutými zuby s umně naučeným výrazem v obličeji nezapomenout sestavu.

ENERGIE

Energie tance diváky uchvacuje. Všiml jsem si, že v jive vždy vyhraje nejvýraznější pár. Ale energie by měla být ovládaná. Například rozmáchlý pohyb je užitečný ve waltzu i foxtrotu, ale jen pokud vystihuje swing, ne jen dlouhý krok. Pohyb musí odpovídat hudbě. Například ve waltzu se hromadění energie projeví při snížení mezi dobami „tři“ a „raz“. A uvolnění energie na dobu „raz“ musí být usměrněné a vydržet při přechodu na „dva“ a „tři“. A stejně tak i v ostatních tancích.

PRÁCE NOHOU A CHODIDEL

Klouzavý pohyb (jako třeba na lyžích) chodidel po parketu dodá foxtrotu plynulost; záměrné zdvihání chodidla při tangu zdůrazňuje staccato; správná práce kolen dodá rumbě jistou „módnost“, ale propnutí špiček – to není podpora nohy, ale prodloužení linie. Dodržování těchto čtyř příkladů a správná práce chodidla stojné nohy umožňují velký a rychlý krok.

TVAROVÁNÍ

Je potřeba, když chce partner elegantně předvést partnerku divákům a porotcům (například v klasické figuře paso doble – šátku nebo po pivotech v tangu). Tvarování se provádí různými způsoby. Ve standardu se provádí protažením partnerky vzhůru a napravo od partnera.

VEDENÍ

No, tady je podle mě vše jasné. Je pouze jediné kritérium – partnerka musí být uvolněná. Při nesprávném vedení toho dosáhnout nelze. Každý člověk je jiný, proto se partner učí dlouho, je to těžká, ale velmi nutná práce. Jen zřídka pár dosáhne úplného vzájemného pochopení (takový pár je pak prvotřídní), častěji se partneři jeden druhému podřizují.

PARKETOVÁ MOUDROST

„Vnímání parketu“. Tím se nerozumí jen umění vyhnout se srážce, ale také umění tancovat bez zastavení mezi jinými páry, když už se zdá, že není kam se hnout. Zde se také projeví ztancování páru – partner musí vybrat správný směr a vést partnerku, a ta zase musí chápat, co od ní v té které situaci partner chce.

STYL PÁRU

Jak pár vypadá, kostýmy, výkon na parketu. To také není ani zdaleka poslední kritérium známkování.

Porotci různě posuzují výše jmenovaná kritéria. Jednoho může zaujmout technika, druhého choreografie, třetího umělecké ztvárnění či kompozice. Všechny tyto faktory jsou důležité a mají se posoudit. V praxi pár leckdy získá nesouměrné známky – od prvního do posledního místa. Tanečníci, kteří se ptají: „A co ten porotce viděl, že nám dal takovou vysokou (nízkou) známku?“, musí chápat, že na to mohl mít vliv libovolný faktor. Občas správná práce chodidel nevydá na tak vysokou známku jako přesné kladení nohou do pozice.

Porotce vidí pár jen několik vteřin. V tu chvíli se může dobrý pár dopustit chyby a získat nízké známky, stejně jako slabý pár může čistě a bez chyb předvést několik prvků a získat známky vysoké. To je sázka do loterie.

Tanečníci, buďte si jisti, že každý kvalifikovaný porotce vás známkuje pouze podle vaší práce. Většina porotců si udržuje pověst a dělá svou práci svědomitě. Porotci se samozřejmě starají hlavně o své páry, ale profesionálové to dělají v rozumných mezích. Tak nebo tak, jeden porotce vás jednoznačně nemůže vytáhnout na první místo nebo potopit. Dodržování kritérií známkování, popsaných v tomto článku, většinou zaručuje spravedlivý výsledek.

Dan Radler, 1998

Po historii standardních tanců musí logicky přijít i historie jejich latinskoamerických příbuzných. Opět se společně podíváme z jakých kořenů pochází jednotlivé soutěžní tance a jakou cestu urazily než se dostaly k nám do Evropy a získaly si naše srdce svou živelnou energií a rytmem.

Samba

Tanec Samba má své původní kořeny v Africe, nicméně většina z jeho vývoje se odehrála v Brazílii, konkrétně z lidového tance butuque. Buteque se tančil v kruhu houpavým pohybem zvaným „marchas“. Jeden z tanečníků byl uprostřed kruhu a gestem („sembo“) vyzýval někoho z ostatních k tanci. Tím vznikl pozdější název – „butuwua – samba“.
Samba se stala obrovsky populární na lidových karnevalech v Rio de Janeiro již před 150 lety. Od té doby na své oblíbenosti pranic neztratila a je nedílnou součástí brazilské kultury.
V Evropě byla Samba uvedena těsně před první světovou válkou, díky které upadla na čas v zapomnění. Znovu se objevuje o 12 let později, tedy v roce 1925, ovšem v poněkud „evropské formě“, kterou měli na svědomí francouzští (a to především Pařížští) odborníci.
Druhá světová válka sice Sambu opět odsouvá na nějaký čas do pozadí, ale po jejím konci si Samba definitivně získává srdce Evropanů. O dnešní podobu tohoto hravého tance se hodně zasadil zejména Walter Laird s jeho partnerkou Lorraine, kteří ho značně zdokonalili.

Cha-Cha-Cha

Vznik tance Cha-Cha-Cha je zařazován do období padesátých let minulého století. Vznikl ze spojení lidového tance Mambo, Rumby a hudby boogie. Pro svou počáteční nenáročnost se ho začátečníci většinou učí jako první latinskoamerický tanec. Název Cha-Cha Cha má připomínat zvuk bot tancujících kubánských žen. Na Kubě se stal populární součástí lidových slavností revolučního osvobozeneckého hnutí.
Do Evropy se dostalo nejprve Mambo (přibližně ve stejný čas jako Samba), nicméně po druhé světové válce zapadlo do ústraní a jeho místo zaujala právě Cha-Cha-Cha.
Během šedesátých let byla evropskými tanečními odborníky upravena do soutěžní podoby.
Vzhledem k jejím kořenům se hudba na Cha-cha-cha má hrát trpělivě bez známek vážnosti a se „staccato“ umožňujícím tanečníkům přenést na publikum atmosféru „nezbednosti“ (naughtiness). Nedávno bylo rozhodnuto zkrátit název na Cha-Cha.

Rumba

Rumba je kubánský lidový tanec silně ovlivněn africkou kulturou. Odhaduje se, že byla přivezena africkými otroky. Jistý díl vlivu na její počáteční vývoj je ale připisován i Španělsku.
Rumba se pravděpodobně vyvinula ze starého kubánského tance „son“. Pro svou rytmickou i krokovou obtížnost dorazila do Evropy poněkud se zpožděním (cca v roce 1923) a příliš se neuchytila. Na čas se ztratila aby se znovu objevila začátkem třicátých let.
Nebyly přesně známé figury a mnoho lidí Rumbu tancovalo jako nový typ Foxtrotu s přidaným pohybem kyčlí.
Opravdovou popularitu si Rumba vydobyla až po druhé světové válce. V té době se tančila v několika verzích a standardizace byl velký problém. Mezi odborníky vypukla tzv. rumbová válka, jejímž důsledkem je fakt že soutěžní Rumba má se svou původní verzí společný jen název a hudební inspiraci.
O vývoj Rumby se nejvíce zasadili především monsieur Pierre a Doris Lavell ve své taneční škole v Londýně v Regent street a Walter Laird díky svým knihám o latinskoamerických tancích. Jeho práce byla uznána mnoha oficiálními tanečními asociacemi a byla tak určena standardizace tohoto tance.

Paso Doble

Paso Doble je jediný Latinsko- americký tanec, který nepochází z africké kultury. Své kořeny má ve Španělsku. Vznikl z pochodu kterým se v 18.století vítali toreadoři, pikadoři a další účastníci býčích zápasů při jejich vstupu do arény. Tyto zápasy se rozšiřovaly společně s politickou mocí Španělska, díky čemuž se dostaly i do Ameriky. Zde se také v 19. století vytvořil zvyk oslavovat vítězství toreadora tancem.
Jako společenský tanec se Paso Doble tančilo poprvé v Paříži rok po ukončení první světové války. Příliš se neuchytilo a několik let o něm nebylo slyšet. Popularitu si získalo až koncem dvacátých let a po druhé světové válce bylo uznáno jako soutěžní tanec.

Jive

Jive je afroamerický tanec, který vznikl koncem minulého století ruku v ruce s příchodem jazzu. Byl také výrazně ovlivněn swingem, boggie a Rock´n rollem.
Ve třicátých letech díky swingové hudbě vznikly americký a námořnický swing a tzv. jitterbug, které se výrazně uchytily v Evropě jako „americký swing“ a „Jerry bug“. Tyto tance byly potlačeny válkou ale po roce 1945 přišla z Ameriky jiná vlna, tentokrát boogie-woogie, bibob a jive boogie.
V padesátých letech přišel poslední zmiňovaný předek dnešního jivu, Rock´n roll. Tančil se bláznivě, divoce a akrobaticky a byl to právě tento tanec, který dal (společně s prvky boogie a swingu) vzniknout Jivu jaký známe z dnešních soutěží.
O vývoj soutěžního Jivu se velmi podstatně zasadili Angličané Josh Bradly a Alex Moore.

Podívejme se společně do historie standardních tanců, konkrétně na jejich vznik a vývoj. Z čeho vznikly, kdo ovlivňoval jejich dnešní podobu a jakou roli hrály v tehdejší společnosti?
Přečtěte si o tom jakou historii skrývá váš oblíbený tanec.

Waltz

Waltz vznikl z tance zvaného „Boston“, který má svůj původ v USA a který vypadal jako výrazně zpomalený valčík. Mezi lety 1910 a 1914 chodilo mnoho lidí do Hotelu Savoj v centru Londýna do tamního klubu Boston, aby si zatančili tzv. „Bostonwaltz“ , předchůdce našeho soutěžního Waltzu. Tento tanec zanikl v roce 1914 a jeho základní kroky byly změněny do podoby blízké dnešnímu Waltzu. Po první světové válce se začal Waltz dále vyvíjet. Vznikly figury jako: „the Natural“, „Reverse turn“, nebo „Closed Change“. Vývoj Waltzu byl stejně jako jeho rytmus velmi pomalý. Pravděpodobně nejpodstatněji k němu přispěli: Josephine Bradly, Victor Silvester, Maxwell Steward, a Pat Sykes. Standardizaci figur Waltzu provedl v roce 1929 a 1936 Imperial Society of Teachers of Dancing (ISDT), neboli „císařská společnost učitelů tance“. Mnoho z tehdejších variací je dodnes tančeno soutěžními páry.

Tango

Předchůdcem Tanga je tzv. „Milonga“, která vznikla v Argentině. Z tohoto tance pochází charakteristické pohyby hlavy a ramen. Dalším tancem který tango výrazně ovlivnil byla kubánská Habanera, a to konkrétně svým staccato rytmem. Na počátku 20. století bylo Tango uvedeno v Evropě. Jako první se objevilo v Paříži, po které následovala ostatní významná města. Zde Tango narazilo na odpor společnosti. Tanec byl pro většinu lidí příliš erotický. Bylo dokonce zakázáno německým císařem a papež na něj uvalil klatbu. I přesto se od roku 1920 Tango objevuje na bálech. Vznikly populární „tango parties“, „tango teas“ a „tango soupier“ s profesionálními tanečníky. Po pár změnách stylu kdy bylo Tango ve dvacátých letech „umravněno“ anglickými učiteli tance, bylo mnohem méně temperamentnější. Jeho dnešní podobu mu vtiskl až roku 1930 německý tanečník Redie Camp na amatérském mistrovství Británie v Blackpoolu.

Valčík

Valčík, neboli Vídeňský waltz pochází z oblasti německých Alp. Během 18. Století zde bylo známo několik tanců. Předchůdcem našeho Vídeňského Waltzu byl Ländler. Objevoval se v něm charakteristický plavný krouživý pohyb, zvaný „walzen“, z čehož vznikl i nový název tance – Walzer . Vídeňský Waltz si prošel podobnými obtížemi jako argentinské Tango. Byl z mravnostních důvodů zakázán například Ruskem, Pruskem, nebo dokonce i samotnou Vídní. Vždy si ale nakonec našel cestu a postupně si získával širokou oblibu. Rozšiřoval se pod všemi názvy – lander, langaus, walzer a deutscher. Svou největší slávu zažil Vídeňský Waltz za dob Johanna Strausse a jeho syna, krále valčíku, jehož díla se stala základem pro standardizaci tohoto tance. Tu provedl Karl von Morkowitz v roce 1919. V roce 1936 byla zavedena dnešní verze valčíku, včetně valčíku tančeného na místě.

Slowfoxtrot

Foxtrot pochází z USA a na rozdíl od tanců ostatních nemá žádný přímý původ v některém z lidových tanců. Vznikl uměle, inspirován jazzovou hudbou. Za jeho zakladatele, nebo chcete-li vynálezce je považován Harry Fox. Tento tanečník a komik se jednoduše začal pohybovat po parketu houpavými pohyby vpřed a vzad, čímž položil základy nového tance, který nese jeho jméno – Foxtrot (původně se mu říkalo Foxův krok). Velká vlna foxu se do Evropy dostala těsně před první světovou válkou. Evropští taneční učitelé (především britští) nebyli moc nadšení z divokého charakteru tance a začali do něj vkládat více elegance. Mezi lety 1922 a 1929 Frank Ford a Josephine Bradley přišli s návrhem základních pohybů Pomalého Foxtrotu. Mnoho figur, které předvedli, je používáno i v současné podobě tance. Rychlý foxtrot, neboli Quickstep se od klasické formy Foxu oddělil jednoduše vlivem neustále se zrychlující hudby.
Slowfoxtrot byl standardizován na konferenci v roce 1929.

Quickstep

Quickstep je odvozený od Foxtrotu. Během 20. let hrálo mnoho hudebních skupin Pomalý Foxtrot příliš rychle (50 dob/min) a některé z figur Foxtrotu se při této rychlosti nedaly stíhat. Angličané z původního Charlestonu vytvořili tanec bez předkopávání a vznikla směs s výše zmíněným rychlým Foxtrotem nazývající se „Quicktime Foxtrot a Charleston“ . Poprvé ji zatančila dvojce Frank Ford a Molly Spain roku 1927 na „Star Championships“ a vytvořila z něj tanec pro dva místo původní varianty pro jednoho. Rok 1929 znamenal dotvoření Quickstepu s charakteristickými „chassées steps“. O rok později se vlivem swingu a synkop přidaly další variace. Současná podoba quickstepu je považována za vrchol Foxu.

Prezidium ČSTS na základě nových pravidel IDSF na svém zasedání 8.11.2009 rozhodlo, že na mezinárodních soutěžích nás mohou reprezentovat páry úrovně B – M (nikoliv tedy tzv. náborové třídy D a C, které mají řadu omezení). V té době ještě nebyl vypsán IDSF Rank list pro kategorie Mládež, tzn. rozhodnutí se týkalo kategorií Dospělých a Seniorů. V letošním roce, byl otevřen IDSF Rank List pro kategorii Youth. Tímto rozhodnutím se rozšířilo toto pravidlo i na kategorii Mládež a také na Juniory II, kteří mají zájem startovat na soutěžích IDSF v kategorii Youth.

IDSF ve svých dokumentech uvádí povinnost být registrován pro soutěže IDSF. Zatím sice technicky není možno úplně zabránit startu nezaregistrovaných párů. Tyto páry ale nedostávají body do Rank listu a každá federace musí zpětně takovéto případy řešit, což je zbytečně nákladné. Tyto informace byly uveřejněny jako aktuální zpráva 5.1.2010.

Zkráceně řečeno, je třeba respektovat tato pravidla:

1. V kategoriích Seniorů, Dospělých, Mládeže a Juniorů II (pro soutěž v kategorii Youth) je potřeba se nejprve zaregistrovat. Páry, nebo jejch kluby požádají náš sekretariát (sekretariat@csts.cz) o registraci v systému IDSF. V žádosti uveďte pro oba partnery jméno a příjmení, IDT (nebo datum narození). ČSTS provádí tuto registraci každý čtvrtek, tzn. všechny žádosti podané do středy jsou pro následující víkend vyřízeny. O této skutečnosti se může každý přesvědčit na stránkách IDSF (www.idsf.net, – World Ranking 2010 – World Ranking System – Couple – a zadat svoje jméno).

2. V kategoriích Juniorů 2 a tedy i Juniorů 1, kteří chtějí startovat v Junior 2 se očekává otevření IDSF Rank listu v příštím roce. Proto sledujte stránky IDSF, nebo alespoň naše. Systém pak bude stejný jako u vyšších věkových kategorií. Zatím ale registrace není nutná.

3. V kategoriích Dětí (Juveniles) se zatím žádná mezinárodní registrace nepřipravuje a je možné se zúčastňovat soutěží IDSF v těchto kategoriích bez omezení. Tyto soutěže ale mají jen povolený repertoár variací a předepsané oblečení. Na rozdíl od našich soutěží mohou být vypsány ve všech tancích a soutěží se často i v kombinaci.

Všechny členy ČSTS bych chtěl požádat, aby se neřídili „zaručenými“ informacemi na jiných webových stránkách a aby si i ověřovali informace, které dostávají ve svých klubech. Je možné vznést dotazy na jednotlivé členy VR v Poradně (Informace – Poradna), napsat dotaz na sekretariát (viz výše), nebo si najít v Kontaktech adresu či telefon kohokoliv z vedení ČSTS a přímo se dotázat.

Ing. Petr Odstrčil, prezident ČSTS
csts.cz

Při sledování latinskoamerických a standardních tanců jistě každého zaujmou nádherné šaty, líčení, pohyb, preciznost a celková elegance. Za tím vším visí vždy jedna podstatná otázka, kolik to všechno asi stojí?
Náklady na tanec se samozřejmě liší podle věku tanečníků a jejich výkonnostní třídy. Pojďme si ukázat rozpočet dospělého tanečníka, který je držitelem nejvyšší mezinárodní třídy.

Šaty

Aby mohl pár vyjet na soutěž, musí mít odpovídající kostým, který se řídí všeobecně předepsanými normami. Pro každou tanečnici je velkou výsadou, aby na parketě vypadala dobře a aby ladila se svým partnerem, proto jsou návrhy jednotlivých šatů především individuálními návrhy, které poupravuje švadlena.
Latinskoamerické šaty jsou díky množství látky levnější než šaty standardní, nicméně celková cena vždy záleží na množství zdobení. Šaty na latinskoamerické tance se pohybují v průměru v rozmezí 8–15 000 Kč, cena za ušití se pohybuje okolo 4000 Kč, cena za zdobení se poté skládá z ceny kamenů a náročnosti zdobení. K tomu se přidá ještě cena za látku, nějaký ten šperk, a jsme na naší cílové částce. U šatů standardních se cena pohybuje okolo 20–30 000 Kč, záleží opět na zdobení. Dnes, kdy se vrací do módy velké sukně, které vyžadují větší metráž látky, se celkový rozpočet opět navyšuje.
Pánské oblečení představuje náklady poněkud nižší, frak na standardní tance vyjde tanečníka zhruba na 20 000 Kč, latinskoamerické oblečení se skládá z kalhot, stojících zhruba 3000 Kč a košile, jejíž cena se odvíjí opět od zdobení, většinou okolo 3500 Kč.
Pokud pár jezdí často na soutěže, mění šaty průměru dvakrát za rok. Oblečení vyžaduje individuální přístup, páry si jej nechávají šít na míru.

Boty

Tanečník spotřebuje minimálně dvoje boty na jeden druh tance za sezónu. Boty pro tanečnici stojí v průměru 3000 Kč, pro tanečníka můžeme počítat cenu 2500 Kč. V případě, že tedy pár tančí kombinaci latinskoamerických a standardních tanců, už samotné boty představují důležitou položku v rozpočtu.

Trénink

Každý pár platí školné svému klubu, jeho výše se liší podle klubu, ceny za roční kurzovné se pohybují okolo 5000–9000 Kč. Každý pár si bere soukromé lekce s trenéry, kteří mu individuálně radí s choreografiemi, tyto lekce se pohybují v cenových relacích 500–800 Kč za ¾ hodiny nebo hodinu, to pouze, pokud pár trénuje pouze s českými trenéry, pokud se rozhodne vyjet do zahraničí, ceny jsou dvakrát až třikrát vyšší. Individuální lekci by si měl brát taneční pár minimálně jednou týdně.

Soutěže

Aby se mohl taneční pár vydat na soutěž, musí být registrovaný u Českého svazu tanečního sportu. Roční licence stojí 1050 Kč. Pár poté platí startovné na soutěžích, které se pohybuje mezi 60–150 Kč za pár.
Pár si sám hradí i cestovné na soutěže, které se každý víkend pořádají po celé republice, finanční úsporu často přináší doprava více párů jedním vozidlem.

Image

S tancem je spojená i perfektní image, tanečníci kupují nové vlasové přípravky zhruba jednou za tři soutěže, což platí i o ostatní kosmetice. Velkou položkou je také opálení tanečníků, které je na soutěžích nezbytné. Hnědidla se pohybují v relacích 400–800 Kč za přípravek, solárium stojí v průměru 10 Kč za minutu.

Kdy se investice vrátí?

Pro taneční páry je nejlepší, pokud mají to štěstí a najdou sponzora, který je podporuje. Sponzorství je v České republice zatím ojedinělé, sponzorovaný pár má vždy sponzora uvedeného při představování na soutěži a na oblečení má našité logo dané firmy v předepsaných rozměrech.
Dalším způsobem, jak se investice mohou alespoň z části vrátit zpět, jsou taneční ukázky na různých akcích. Pro pár je to příjemný přivýdělek už jenom proto, že i takové vystoupení je pro něj dobrým tréninkem.
V amatérské kategorii je bohužel jen málo soutěží, ve kterých jsou finanční odměny. Ty navíc bývají hlavně pro vítěze, málokdy pak pro všechny účastníky finále.
Mnoho úspěšných tanečníků si v budoucnu dělá trenérské kurzy a licence, díky nimž poté může své taneční umění předávat dál, tím, že sám učí. Schopnost učit však nemá každý, kdo tančí.
Jistě nikdo nepochybuje o tom, že je tanec drahý sport, doposud bohužel není sportem olympijským, aby se těšil větší přízni sponzorů, doufejme, že se to však do budoucna změní a finanční náročnost nebude bránit novým talentům, aby se mu naplno věnovali.

© ewwen.estranky.cz 16.12.2008

Z pozice diváka je taneční soutěž příjemným zpestření dne, v České republice obvykle probíhá o víkendu. Ale co takový soutěžní den znamená pro tanečníka? Začneme pěkně od začátku. Aby byl tanečník v soutěžní den plný sil, měl by se dostatečně vyspat. Příprava tanečních partnerek je o něco delší než u partnerů, obvykle trvá 1-2 hodiny, a proto brzké ranní vstávaní není výjimkou.

Tanečnice začínají líčením, které je na taneční soutěže opravdu výrazné, používají se umělé řasy, sytá líčidla a spousta třpytivých kosmetických přípravků. Po líčení přijdou na řadu vlasy. Účesy pro standardní tance jsou většinou obtížnější než pro latinskoamerické tance. Pro standard jsou typické složité drdoly a „vznešené“ účesy. Pokud je obličej hotov, partnerka se na soutěž tzv. „nahnědí“. Používá různé samoopalovací krémy a speciální hnědila, která jsou po soutěži smývatelná. Taneční parkety jsou obvykle nasvíceny, a tak je nutné výrazné líčení i „opálená“ pokožka, tanečnice tak vypadají na parketě více přitažlivěji.. Partnerky jsou upraveny doslova od hlavy až k patě, upravené dlouhé nehty jsou samozřejmostí.
Tanečníci mají přípravu hotovu „raz dva“. Vlasy si většinou sgelují, po té používají make-up a pudr na obličej, popřípadě i na hrudník, pokud mají košili s rozhalenkou. „Hnědí“ si i ruce, tedy pouze od zápěstí až ke konečkům prstů, aby celkový dojem vypadal dokonale a ruce byly s laděny s barevným odstínem obličeje.
Co se týká stravy před a během soutěže, neměla by být nijak těžká, jen lehce stravitelná jídla. Tanečníci rádi jedí v soutěžní den ovoce, a to nejčastěji banány a hroznové víno. Samozřejmě čokoláda či müsli tyčinky konzumují během soutěže také, spolu s různými doplňky energie. Dostatek čisté vody je základ, popřípadě energy drinky a speciální nápoje.
Image páru máme nachystanou a jak to probíhá dál? Tanečníci přijdou do tanečního sálu, kde si uloží věci v šatnách pro taneční páry. Po té je povinností tanečníků se zaprezentovat do soutěže. Tanečníci bývají na soutěže předem přihlášeny dle své výkonnostní třídy. Při prezentaci odevzdají tanečníci své taneční průkazy spolu s identifikační kartičkou a je jim přiděleno číslo, které má při tanci tanečník přichyceno na zádech.
Po zaprezentování se tanečníci začínají rozcvičovat, připravují si taneční obuv, kterou očistí kartáčem, popřípadě naolejují, aby jim taneční parket neklouzal, někdy proti kluzkému parketu postačí i obyčejná vody. Tanečníci se koncetrují, mají roztančení, při kterém si tzv. „ošahají“ parket. Po roztančení se taneční partnerky převléknou do tanečních šatů, nezapomenou na různé doplňky, jako jsou náušnice, náramky, ozdoby … Moderátoři taneční soutěže vyzvou taneční páry na parket, kde je představí, většinou pod jmény tanečních klubů, jenž páry zastupují. Taneční páry jsou rozděleny do tanečních skupin, které musí dodržovat a bojují o co nejvíce tanečních křížů od poroty, aby se dostali do finále.
Pokud se taneční pár dostane do finále (obvykle nejlepších 6 tanečních párů), je jmenovitě vyzván na taneční parket a tančí krátkou taneční ukázku, aby se představil divákům. Po té už tančí opět všichni na parketě společně a tančí o nejlepší umístění.
Na konec přichází na řadu slavnostní vyhlášení, při kterém jsou tanečníci odměněni za své výkony a vítězný pár může zatancovat závěrečnou ukázku tance, aby se s publikem rozloučil.

© ewwen.estranky.cz 16.12.2008

Vítejte na naší stránce o historii tancování. Zde se poohlédneme zpět v čase, abychom zjistili, kdy se z tancování stal sport a jak se vyvíjel během posledního století. Informace o historii světového šampionátu byly shromážděny v blízké spolupráci s pány Davidem Simonem (Holland Dance Promotions) a Wiliamem Hermansem (Dansschool Boutkan). Ostatní výzkumy a zbylou práci jsem udělal sám. Užívejte si cestu zpět v čase tancování.
© Piet Rullens Rullens Dance Consultancy 1996 all rights reserved, Email: piet@rullens.com

Světový šampionát

Umění a obzvláště tancování byly v prvním desetiletí 20. století známky vývoje. Ve stejný čas začalo století sportu založené na mnoha národních a mezinárodních organizacích. Zrodila se myšlenka olympijských her a ty se poprvé uskutečnily roku 1896.
Taneční „olympiáda“musela být zorganizována tanečníky samotnými. Vše co bylo nové v malířství, poezii, hudbě, módě, ale také v tancování prorazilo ve městě umění a módy- v Paříži. Tenkrát hlavní město pro všechno moderní. Nápad na soutěž se ale zrodil v USA.
První taneční soutěž v Evropě byl turnaj v Tangu v Nice organizovaný Camille de Rhynal v roce 1907, s opakováním v Paříži. Tance z nového světa (USA) byly příjmány s velkým nadšením. Byl to opravdový začátek, zrození moderních tanečních soutěží. Camille de Rhynal, choreograf a tanečník, skladatel a organizátor se skvělým uměním obchodování, vůdce tehdejšího dění byl povzbuzen prvním úspěchem v Nice k zorganizování světového šampionátu v Paříži, který se poprvé konal roku 1909. Tehdejší šampionát ovšem nemůže být srovnáván se soutěží v dnešní podobě. Ale z historického hlediska je dnes velmi zajímavý.
Tenkrát nebyl rozdíl mezi tanečníkem profesionálem a amatérem, ani mezi reprezentujícími zeměmi. Tancovali jste v páru, i když byl muž Španěl a žena Francouzka, nevadilo to. Až do roku 1921 bylo možné stát se mistrem v tancování. Instrukce a pravidla pro posuzování nebyla známá. Mistrovství roku 1911 v Paříži byla první soutěž prohlášená za profi/amatérskou. Což znamenalo, že spolu tančili profesionál s amatérem. Od 1909 do 1921 byly soutěže pro profesionály i amatéry stejné, protože se mezi nimi nedělaly rozdíly.
Na mistrovství roku 1922 v Londýně se poprvé soutěžilo ve všech tehdy známých tancích.
Byly rozdílné kategorie jako profi/amatéři a smíšené dvojice (profi + amatér).
V roce 1925 se Camille de Rhynal pohádal s Angličany a zorganizoval vlastní světový šampionát vedle již existující soutěže. Myslel si, že je čas na založení národní organizace amatérů stejně jako profesionálů, aby se společně upevnilo jejich postavení.
Mezinárodní organizace amatérů už existovala, tak založil F.I.D (Federation International de Danse). Založeno 15. 5. 1926 v Paříži. 8. 9. 1929 vznikly i další organizace.
A.Traber Amiel v Zurichu založil L.I.G. (Liga fur Internationale Turniere) – Asociace pro mezinárodní turnaje. FID a LIG byly jen štíty pro turnaje, které jimi byly organizovány. Sportovní stránka toho všeho byla velice pochybná. V raných 30. letech, době, kdy se „anglický styl“ prosadil v celé Evropě, ztratil Camille de Rhynal svoji slávu kvůli konferenci v Londýně (14.4.1929). Dobří tanečníci se neúčastnili soutěže v Paříži. „Nekorunované“ šampionáty se konaly v Blackpoolu, festival, který začal ve dvacátých letech a pořád existuje

Období mezi lety 1946 do 1951 je charakterizováno jako chaotické, kvůli zmatku, který zanechala 2. světová válka v celé Evropě. Tanec, ve kterém se pořád odrážela tehdejší doba, neupadl i přes nepořádek, který válka nadělala.
Camille de Rhynal naplánoval znovuzískání jeho monopolu s jeho starou FID, ale také s novými organizacemi. Zkoušel pokračovat ve svých soutěžích. Na začátku roku 1951 všechny jeho pokusy selhaly a on zmizel ze scény. Byl to opravdu důležitý muž tanečního světa a je známý jako zakladatel tanečních soutěží. Byl vyznamenán francouzskou a italskou vládou a zemřel 26.11. 1956 v jeho vile v Nice. Nicméně od svých kolegů sklidil velkou kritiku. Například slavný Bruno von Kayser z Dússeldorfu v Německu napsal mnoho kritických článků o světovém šampionátu v Paříži.